Blíží se konec školního roku a s ním i vysvědčení.
A v některých rodinách už to pomalu začíná vřít. To v případě, že dítě začíná v poslední době nosit jednu špatnou známku za druhou a rodiče vůbec nechápou proč.
Také se vám stává, že když dítě doma zkoušíte nebo s ním píšete diktát, máte pocit, že je všechno v pohodě a všemu rozumí, a přesto na druhý den přinese z téhož diktátu, který doma napsalo bez chyby, trojku?
Samozřejmě nejjednodušší by bylo říct, že na vině je učitelka. Asi diktuje rychle, nebo potichu, nebo nedává dětem čas na opravu… Prostě vaše dítě za to nemůže.
Není přece nic jednoduššího, než svést své problémy na někoho jiného.
Jenže – pokud to dítěti umožníte teď, vzniká poměrně velká pravděpodobnost, že to samé pak bude dělat celý život.
Určitě znáte pár lidi ze svého okolí, kteří si pořád stěžují. Stěžují si na práci, na kolegy, na šéfa, na peníze, na počasí, na rodinu, na děti a samozřejmě i na tu učitelku.
Ale vy přece chcete vychovat člověka, který si v budoucnosti poradí se vším, co ho v životě potká. 😀
Jenže řešit problémy dítě nenaučíme tím, že je budeme svádět na někoho jiného.
Jeden příklad ze života
Na škole mého syna se konaly konzultace a já jsem samozřejmě šla. Sice jsem věděla, jaké má známky, ale vždy se ptám i na chování. Obcházela jsem jednotlivé učitele (syn chodil do 6. třídy) a vyptávala se. Každý učitel mého syna chválil, že v hodinách dává pozor, je aktivní, hlásí se… prostě pohoda.
Dokud jsem nepřišla k češtinářce! Ta na mě hned spustila, že mému synovi vychází s češtiny trojka. Vyvalila jsem na ní oči a zřejmě jsem se zatvářila i nechápavě, protože se mě zeptala, zda kontroluji žákovskou knížku. Řekla jsem jí, že ano, dneska tam má z pololetní práce z češtiny jedničku. Načež mi paní učitelka řekla, že u ní má dvě pětky za nevypracované domácí úkoly.
Stále jsem nechápala.
Tak jsem se zeptala: „A čemu v té češtině nerozumí?“
„On rozumí všemu, hlásí se, má přehled v literatuře, rozumí i gramatice…“
To už jsem nevydržela a neslušně učitelce skočila do řeči: „Tak proč mu vychází trojka?“
„Protože má u mě dvě pětky za domácí úkoly, které neudělal.“
Nemělo cenu s učitelkou diskutovat, proč dává známky za nevypracované domácí úkoly na stejnou úroveň, jako pololetní prověrky. Když jsem přišla domů a sdělila vše synovi, uklidňoval mě, že to ona říká skoro všem klukům a že mu přece nedá trojku, když tam má samé jedničky a pár dvojek.
V den vysvědčení přišel s trojkou z češtiny a s naštvaným výrazem ve tváři. A hned ode dveří spustil, že učitelka je úplně nemožná a že zkazila vysvědčení skoro všem klukům… Zarazila jsem ho a řekla, mu, že to je jen jeho vina. Kdo nedonesl úkoly? On. Kdyby ty úkoly udělal, tak by teď přinesl dvojku. A jestli to chce pro další pololetí napravit, nesmí na úkoly zapomínat.
Od té doby už takovou zbytečnou trojku nepřinesl. A myslím si, že od té doby věděl, že pokud bude podávat špatné nebo nedostatečné výkony, bude mít i špatné výsledky.
Jak tedy dítěti pomoci, když svést vše na učitele ve škole problém nevyřeší?
Zaměřte se na zopakování celého učiva, zrychlete tempo při trénování diktátů. Zopakujte učivo prvouky (vlastivědy, přírodovědy) za celý půlrok – stačí letmý všeobecný přehled. Skvělé je k tomu využívat pojmové mapy.
A samozřejmě v matematice zkontrolujte, zda dítě opravdu ovládá učivo, které má umět. Matematika je výjimečný předmět v tom, že každé následující učivo navazuje na učivo předešlé.
Když dítě např. v přírodopise neví, kam zařadit králíka, není to až takový problém a klidně se může učit o dalších zvířatech. Ale pokud dítě neumí násobit, má následně problém i s dělením se zbytkem, s dělením dvojciferným dělitelem apod.
Nedrilujte zbytečně učivo psaním nudných sloupečků příkladů apod. Procvičujte zábavně. Na našem webu www.skolazvesela.cz najdete rady, tipy i náměty, jak lehce vysvětlit konkrétní učivo i jak jej hravě procvičit. Nezapomeňte, že k lepšímu pochopení a zapamatování si učiva je nutné zapojit nejen myšlení, zrakovou i sluchovou oporu a pohyb, ale hlavně – zábavu! 😀
Zdroj foto:Pixabay.com
