Jak zvládnout hyperaktivní dítě: 15 praktických tipů pro rodiče
Je vaše ratolest až přehnaně aktivní a vy sama už toho máte tak akorát dost? Pak by se vám mohly hodit naše taktické tipy, jak se s hyperaktivcem vypořádat.
Vašemu potomkovi diagnostikovali syndrom ADHD neboli hyperaktivitu, na jednu stranu se vám možná ulevilo, že nejste úplně neschopný rodič, protože dobře zvládnout živé a nepozorné dítě, které stále mluví a vymýšlí jednu rošťárnu za druhou, je až nadlidský úkol. Na druhou stranu to ve vás vyvolalo řadu otázek a cítíte se zmateně. Říkáte si, co máte dělat, abyste ho dobře vychovali?!
Hyperaktivní dítě není jen zlobivé, hyperaktivní dítě je nezastavitelné.
Dítě s ADHD je výrazně pohybově neklidné. Všude vyleze, po všem šplhá, skáče, křičí. Není schopné jít rovně po chodníku, protože neustále vymetá přilehlá křoviska, sbírá klacky, kterými pak mlátí do stromů nebo budov. Jakmile projdete kolem hromady písku nebo kamení, okamžitě do ní skočí. Něž dojdete od domu do školky má umazané kalhoty na kolenou a odřenou tvář. Stále si s něčím hraje, nevydrží chvíli v klidu, vrtí se, houpe na židli, pobíhá, bere druhým hračky, všechno musí mít, všechno musí vyzkoušet. Jakmile necháte na stole položené nůžky a dojdete si třeba jen na toaletu, můžete si být jisti, že váš pes bude mít nový sestřih, nebo že naše kalhoty mají kratší délku. Je úplně jedno, že jste mu to už tisíckrát vysvětlovali. Nezáleží na tom, že jste hrozili, prosili, upláceli, klidně promlouvali. Ono sice ví, že se to nemá, ale nemůže si pomoct. Z takového dítěte jde každému rodiči hlava kolem a zvláště maminky na mateřské, které tráví s takovým divochem dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu, jsou brzy zralé na psychiatra. Jeho rodiče musí být neustále ve střehu, mít čtyři ruce, oči kolem hlavy a být na třech místech najedou. Naučit takové stvoření jíst příborem, zavazovat si tkaničky nebo neházet s hračkami je práce i na několik let. Když se dítě obléká, hraje si u toho s figurkami, stojí na hlavě a ještě rozhazuje mladšímu sourozenci oblečení, pak si zapomene vzít pod kalhoty slipy a vy ho musíte neustále nenápadně kontrolovat, jestli jste na něco nezapomněli.
Jeho fantazie běží na tři sta procent
Navíc je toto dítě nepozorné, nesoustředěné, roztěkané. Každý sebemenší podnět upoutá jeho pozornost. Nedokáže odlišit podstatné od nepodstatného. Jiné děti ve školce už umí počítat do deseti, ale vy máte pocit, že ta vaše se to sad nikdy nenaučí. Při psaní úkolů jej vyruší a zcela vyvede z konceptu auto parkující pod oknem. Když si hraje, zabere se do činnosti tak, že vůbec nevnímá okolí. K jeho uchu pak nedolehne ani třetí volání k obědu. Dítě s ADHD často mívá narušenou i motoriku mluvidel, je neobratné v artikulaci, má potíže s vyslovováním delších slov, trpí nejrůznějšími poruchami řeči. Často se u něj projeví specifické poruchy učení. Pro hyperaktivní děti je typický nerovnoměrný vývoj, jak v oblasti schopností, tak v oblasti sociální a emocionální. Dítě může mít překvapivé a široké znalosti v určité oblasti, jako je třeba příroda nebo historie, ale v jiných oblastech je zase silně opožděné. Tyto děti zažívají od svého okolí často nepochopení, nepřijetí a nabývají dojmu, že jsou hloupé. Často trpí nízkým sebevědomím, protože většinou jsou dostatečně emocionálně vyspělé na to, aby si uvědomovali svoje nedostatky v porovnání s vrstevníky. Hyperaktivní dítě je jakoby nabité energií, se kterou si neví rady. Překvapivě čím více je unavené, tím více sebou šije a pobíhá, je podrážděné a nám z něj jde hlava kolem.
Jak tedy zvládnout „dítě z hadích ocásků“
1. Vypusťte ho ven. Nejdůležitější zásadou při výchově malého neposedy je dostatek pohybu, v ideálním případě na čerstvém vzduchu. Tyto děti se potřebují úplně obyčejně vylít bez jakéhokoli omezování.
2. Pro psaní úkolů je vhodné jim stanovit pravidelný denní program, který bude vyhovovat vám i vašemu dítěti. Měly by se v něm střídat pohybové a klidové aktivity.
3. Učení rozdělte do kratších celků. Jeden úkol a pak si pohrát nebo se proběhnout, a pak další úkol. Stůl by měl být umístěn tak, aby kolem něj bylo minimum rušivých podnětů.
4. Nešetřete kroky, vyplatí se to. Už po páté ho posíláte čistit zuby a on dál sedí jako přikovaný u stavebnice bez jediného náznaku zájmu o vaše pokyny. Slyší, ale nevnímá. Nedokáže přepnout. Šetřete si hlas i nervy, dojděte za ním do pokojíčku a tváří v tvář mu řekněte svůj požadavek, ideálně mu při tom položte například ruku na rameno, aby opravdu zaregistrovalo, že tam jste.
5. Chtějte po něm jednu věc po druhé. Nedávejte dítěti více úkolů najednou, neudrží je. A pokud je to nezbytné. Řekněte mu, kolik úkolů dostalo a na prstech mu názorně ukazujte, co má udělat. Když si spojí sluchovou a vizuální informaci, lépe si ji zapamatuje.
6. Buďte velmi tolerantní, trpěliví a citliví. Vaše dítě vám nechce dělat naschvály. Když budete mít pocit, že vám z vašeho roztěkaného, nešikovného a hlučného potomka praskne hlava, uvědomte si, kolik výtek a napomenutí už asi za celý den slyšel a co to udělá s jeho sebehodnocením a sebevědomím.
7. Ukažte vašemu dítěti, v čem může být úspěšné, čím může vyvážit školní selhávání.
8. Chce to pevné nervy. Místo křiku a lamentování si nejdříve napočítejte do deseti a až pak mu klidným hlasem a tváří v tvář vysvětlete, že není potřeba s každým utřeným talířem tolik třískat, že sestra, na kterou volá s razancí pastýře na rozlehlé horské pastvině, jej slyší, neboť je jen ve vedlejší místnosti a že o uklizení dětského pokoje jste jej sice žádala už třikrát, ale klidně to uděláte i počtvrté.
9. Utvořte svému dítěti jasný řád a pravidla, jak v denním režimu, tak ve výchovném přístupu. Vždy je však třeba respektovat specifičnost jejich osobnosti a záludnost ADHD, abyste po něm nechtěli více, než je schopné zvládnout. Na jasném řádu a pravidlech se musí domluvit oba rodiče a vystupovat jednotně, stát si za svými názory. Velmi důležitá je důslednost.
10. Rady se snadno čtou, ale v každodenní realitě je to často boj o zachování vlastního zdravého rozumu a důstojnosti. Rodiče hyperaktivních děti mají sami se sebou co dělat, aby se psychicky nezhroutili, proto se naučte si od dítěte odpočinout. Úkoly s ním nemusíte dělat jen vy, ať ho občas pohlídá někdo jiný.
11. Najděte mu dobrou třídu s dobrým učitelem. Někteří pedagogové tyto děti prostě nezvládají. Ač je to jejich profese, přesto to jsou jen lidé. Proto najděte pro vaši ratolest vyučujícího, který pro něj bude mít pochopení, pevný řád, dokáže ho dostatečně vhodně zaměstnat a má na to ho zvládnout.
12. Hlídejte hladinu cukru i léky, které užívá. O cukru se říká, že může být jedním ze spouštěčů hyperaktivity. Vylučte dítěti z jídelníčku sladkosti, barevné bonbóny plné éček a limonády. Naučte ho jíst pravidelně a každý den alespoň jeden kus ovoce. Sledujte i léčiva, která mu předepíše doktor například na alergii, astma nebo imunitu. Jsou léky, po který bude vaše dítě jako tryskomyš! Naopak zařaďte do jeho stravy zdroje omega-3 mastných kyselin, které jsou například v rybách nebo lněném oleji.
13. Dejte si pozor i na určité typy počítačových her a pohádek, kde jsou rychlé střihy, obrazovka na děti bliká, a kde je hodně agresivity. To hyperaktivitu opět jedině rozproudí.
14. Nebojte se říci si o pomoc psychologa. Dítě jeho diagnózou neomlouvejte ani nestigmatizujte. Berte to tak, že ho prostě musíte vychovávat jinak.
15. Nevyčítejte nic sobě ani dítěti. Berte situaci takovou jaká je a s ní pracujte. Vaše dítě potřebuje spoustu lásky.
zdroj foto: Olga Strnadova
