Pokaždé když něco skončí, vznikne prostor pro něco nového, a tak je to dobře, tak to má být. Koloběh života pokračuje.
Špatné věci nám pomůžou se vzchopit, a jít dál.
Teda, mělo by to tak fungovat, ale někdy zkrátka podlehneme “depresím” a “těžce to nedáváme”. Bohužel. Možná i to je pro nás dobré, člověk by si občas měl sáhnout na “své dno”, aby věděl kde jsou jeho hranice. Protože já se domnívám, že ti, kterým jde všechno tak nějak samo, tak že ti si neumí uvědomit ani vážit toho, že se vlastně mají dobře. A bývají to častokrát právě oni, co nejvíce frflají na vše kolem sebe, právě proto, že si neuvědomují svou spokojenost.
Jak já říkám: “Je nešťastnej, že je šťastnej” *psss*
Mě se prostě přestalo dařit. Přihodila se mi velice příjemná věc, splnil se mi životní sen, v soukromí, ale na druhou stranu se mi začal hroutit projekt, který jsem nějakou dobu budovala. Pomalu, ale budovala. Mám pocit, že na co jsem v posledním roce stran projektu sáhla, to jsem podělala.
A tak jsem si dala pauzu. Musela jsem, ale kladu si otázku: “Proč? Proč se mi to děje?” No, asi je to fakt zkouška toho, co vydržím. Jestli to dám a nebo ne.
Takže začnu znovu. Od začátku. Jinak, a nebudu “tlačit na pilu” jako dosud. Ale budu vytrvalejší, a při prvním náznaku neúspěchu nebudu “házet flintu do žita”. V hlavě mám, ale nové věci, které chci tvořit, uvést v život. Nové výrobky, návrhy toho, co bych chtěla tvořit. Maluju si, čmárám, píšu zápisky. Prostě mám jasno, tak si budu držet palce, aby po novém roce byl můj eshop “nadupaný”, no a aby mi zákazníci zůstali věrni, i navzdory mému vyhoření. *enzo*
Máte to taky tak? Taky cítíte, že každý úspěch musíte zaplatit nějakým debaklem? Já tohle vnímám snad celý svůj život. Možná se opakuju, ale fakt to tak mám. Ve finále se asi i na ty debakly i těším, protože mi to pokaždý přinese něco novýho do života. Často lepšího.
Tak s chutí do toho….. *enzo*
