Přestaňte očekávat a začněte žít: Jak očekávání ovlivňují naši realitu
Byl jednou jeden král a královna, kteří toužili po dítěti. Život bez dítěte je jen půl života. A když už nedoufali a smířili se s tím, že dožijí život v samotě, narodila se jim dceruška, dali jí jméno Růženka…..tak nějak začínala pohádka o Šípkové Růžence v učebnici čítanky na základní škole. Až před několika týdny se mi tento úryvek vybavil znova jako ukázkový příklad toho, že když přestanete očekávat, tak se věci stanou!!!
Má bolestná zkušenost, která byla mou životní lekcí
Se stala zhruba před rokem, kdy jsem byla navštívit rodiče a babičku. Dodatečně jim popřát k narozeninám a z mého pohledu předat praktické dárky. Babička, která pletla takové ty domácí bačkory dostala „dort“ vytvořený z několika druhů vlny. Při předání mi řekla, ale já nepletu co s tím budu dělat? …ono zklamání pak narostlo, když se otec zmínil, že navštívil švagra, který bydlí asi 7 km od místa mého bydliště. Protože jsem chtěla, aby se při cestě tam zastavili u nás, dostala jsem odpověď, že si nebudou zajíždět a že by to bylo na půl dne. Jen stěží jsem zadržovala slzy a marně jsem tápala po snaze si toto nevzít osobně. Ale nešlo to….a tak zde byly opět promítnuty i dvě Dohody …neberte si nic osobně a nevytvářejte si domněnky.
Co mi to mělo ukázat
Ke mně přišlo po příjezdu domů, kdy jsem měla potřebu si od srdce pobrečet. Pokládala jsem si dokola otázku, co mi tohle mělo dát? Co se tím mám naučit? Odpověď se dostavila během pár minut, kdy mi jasně hlavou proběhlo: přestaň očekávat!!!
Tím, že očekáváte, bráníte věcem, aby se staly
Očekáváním si vytváříme jakési „pole přitažlivosti“ očekáváme, že se nám někdo ozve, že vyhrajeme Jackpot, že přijdeme domů a bude uklizeno, že náš šéf začne mít lepší náladu a mnohé další…jenže při těchto očekáváních cítíme většinou zklamání. Daná záležitost ne a ne přijít, cítíme podrážděnost a mnohdy i vztek. Přitom přece dle zákona přitažlivosti by to k nám mělo přijít, když jsme se na to zaměřili. Vězte, že zákon přitažlivosti funguje, ale pamatujte na to, že důležité jsou vibrace. Díky vibracím v daném okamžiku, frekvenci vašeho pole působení, přitahujeme vše podobné. Ale tím, že na očekávané situaci, okamžiku, prožitku lpíme, když se jich NEMŮŽEME DOČKAT, vytváříme spíše záporné pole působnosti. Někdy však daná věc nepřichází i z jiných důvodů, než jsou vysílané vibrace. Jednoduše danou zkušenost a prožitek buď nepotřebujete a nebo ještě nenastal čas, a přitom tímto prostorem vzniká právě čas na to, abyste si to srovnali nejen v hlavě. Prostě ty své potřeby a očekávání jaksi vyfiltrovali. Vzpomeňte si na úryvek z pohádky v úvodu tohoto článku….když už nedoufali…..když zkrátka přestali lpět a dali svému očekávání volnost a svobodu….stalo se.
Druzí vám do hlavy nevidí
Tedy pokud nejsou jasnozřiví….ale spousta z nás se pak zbytečně trápí a trápí i druhé strany, kdy jim vyčítají skutky, které neučinili a to jenom z důvodu, že je považovali za samozřejmé. Když druhým řekneme, v jakém směru potřebujeme jejich zpětnou vazbu, vyhneme se pak frázím typu: já vůl tady sedím a čekám ….nebo místo toho jsem už mohla mít hotové tamto…druhá strana je v klidu, protože nevěděla, že vy potřebujete jejich reakci. Vy jste pak pěkně jedovatí, protože to je přece jasné a tak chrlíte jednu poznámku za druhou a přitom ten, na koho byste se mohli zlobit jste jen vy sami! A všichni a zejména vaše játra, žlučník a žaludek jsou pak z toho akorát pěkně otrávení. Ale na sebe se nezlobte!!! Místo toho se na sebe usmějte a zahrňte se láskou a pochopením!
Dejte všemu svobodu!
Pokud něco potřebujete, tak o to požádejte! V jakémkoli směru, ať už to jsou domácí práce, sdílení pocitů, potřeba podpory. Když dáte všem očekáváním svobodu, vyhnete se tak zbytečnému zklamání…a pokud ve vašem okolí není momentálně nikdo, komu byste si mohli říci..řekněte to sobě! Promluvte si sami se sebou. Nežertuji, myslím to upřímně …mám za sebou spoustu rozhovorů k sobě samé, kdy jsem se věcmi trápila, kdy jsem měla obavy, že něco nezvládnu. Večery, kdy jsem seděla u stolu zoufalá, po tvářích mi tekly slzy a když jsem sama sobě říkala, že to bude dobré, že to zvládnu, protože jsem to vždy nějak zvládla, konejšila se, že pokud mám potřebu si poplakat, tak ať tak učiním, ale že si stejně uvědomím, že pokud něco chci a potřebuji, mám to ve svých rukách a já musím být ta, která učiní potřebné kroky. A někdy zcela všechny, ale vždy ty první!
S láskou Meli
Zdroj foto:Pixabay.com
