Můj zápis z kontelací do “deníku” – Velice silný zážitek.
Téma: Toužím ještě po dětech, ale manžel už ne. Racionálně to velmi chápu. Přesto to nedokážu zvládnout. Má to na mě dopad. Pro ilustraci – když vidím těhotnou ženu či ženu s novorozencem, otáčím hlavu na druhou stranu. Také jsem čímkoli dojatá. “Stále” mi tečou slzy. Na manžela mám vztek, cítím se ukřivděná. Na manžela jsem nepříjemná až alergická. Vědomě to vím, mrzí mě to, i když se snažím sebevíc, nedokážu to potlačit.
Reakce průvodkyně: „Jsou dvě polohy. Oběť a dračice. Každá jsou na jedné straně linky. Najdi rovnováhu. Pohybuj se po lince. Pohybuješ se jen z extrému do extrému. Nahoru dolů. Nahoru dolů.“ Informace dostávám poměrně tvrdě. Průvodkyně několikrát kontroluje, zda zvládám formu, jakou se mnou mluví. Zvládám. Není vůbec zraňující a dokonce to ani není nepříjemné. Jsem v zoufalé situaci a hledám odpovědi. Beru to jako informace – fakta. Vím, že je to pravda. (Odpověď na moji otázku.)
Velmi rychle přichází první ze zásadních vhledů: “Tvoje touha po dítěti je ve skutečnosti (v podvědomí) touha po něčem, co ti může dát těhotenství či rané mateřství.” Vůbec jsme neřešily otázku dítěte ve smyslu: zda mít nebo ne či zda ke mně ještě miminko přijde. Dokonce mi průvodkyně řekla, že právě teď není vhodná doba. Mé tělo by těhotenství dost pravděpodobně neustálo. (Což vím, pomohlo mi to v důvěře, i když je to nepříjemná informace.) Poznámka průvodkyně: Klientka trpí chronickými zdravotními problémy.
První krok tedy bylo stanovení okruhu konstelace a téma. Pak jsme začaly pracovat. Asi 20 minut probíhala meditace. Meditace v podobě vizualizace. Člověk zavře oči, poslouchá hlas, který mu říká, co má dělat (jakou polohu zaujmout, jak dýchat a co si má představit). Na plátně zavřených očních víček proběhne film. Prostě se objevují obrazy, jak je člověk naváděn. Je dobré si tyto obrazy zapamatovat. Po meditaci má člověk možnost si napsat, co viděl, aby nezapomněl. Líbilo se mi, že mě k tomu průvodkyně vyzvala. Sama tuto techniku dělám např. u snů, které si chci zapamatovat. Člověk si napsáním “vzpomínku” fixuje. Pokud klient chce, může svůj osobní film s terapeutem probrat. Chtěla jsem.
Meditace byla na téma: “Tělo jako dům.” “Můj domek” z vizualizace se mi líbil na první pohled. Už to prostředí. Byl v Provence. Na tváři jsem cítila mírný vítr se solí z blízkého moře. Moře mělo sytou barvu. Azurová obloha s několika krásnými mráčky.
Pěkný stabilní drobný domek. Bílý, tradiční. Malá okna. Čistý. Kolem zahrada přirozeně zarůstající keři a květinami. Domek byl vevnitř mnohem větší, než jak vypadal zvenku. Dokonce byl do patra.
V něm žila stará žena. Nikde jsem ji neviděla. Až ke konci meditace mi došlo, že ji nikde nevidím, protože jí jsem – Jsem to já. Mám v sobě Vědmu.
Na otázku, co bych v domku změnila, jsem věděla okamžitě, že bych zbořila jednu stěnu a nahradila ji sklem – abych viděla ven a byla tak více propojená s prostředím, kde byl domek. Dodalo by to tradičnímu domku ještě více světla a i přes moderní řešení by to nenarušilo pocit z tradičního domku.
Při konstelaci jsme pracovali se čtyřmi kartami, které byli pojmenovány Karty jsou bílé čtvrtky s textem, který jsme vybraly spolu s průvodkyní. Text na kartách byl: 1. Mé jméno 2. Rovnováha 3. Láska a 4. Tvrdost
Konstelace probíhá ve 3 vlnách. Nejprve na každé kartě odděleně, ve druhém kole se mezi kartami přechází a ve třetím kole se dají všechny karty na sebe a stojí se nahoře na kartě s vlastním jménem. V rámci konstelace se pozorují prožitky a pocity spojené s jednotlivými kartami.
První dvě vlny:
Pocit na kartě ROVNOVÁHA: Závratě v různých místech těla. Bolesti hlavy. Závratě. Slabost v nohou.
Karta TVRDOST: Bezpečí. Dřevo a briliant. Tvrdost a tradice a křehkost. Briliant je krásný po obřím tlaku.
Nejvýznamnější byl prožitek, když jsem stála na KARTĚ se svým jménem: Pocit “raněná laň”. Chtěla jsem jít pryč, ale průvodkyně mne povzbudila, abych vydržela a prožila pocit až do konce. Až ke smrti. Když jsem si dovolila (i přes obavy) se do toho pocitu ponořit, prohloubil se pocit až k “Mému prožitku smrti někoho jiného”. Prožila jsem smrt nějakého muže. Napadlo mě: „Možná jsem první člověk s dostatečným prostorem a silou k tomu mu vyprosit pomoc od Boha.“ Nebo možná je to sdělení od někoho, kdo toto prožil. Mým úkolem je sdělení přijmout a případně předat dále. Ten muž cítil obrovskou bezmoc a zoufalství. Hrozný tlak a bolest. Nemohl to už vydržet. Oběsil se, protože si přál, aby TO už skončilo. Ale bylo překvapující, že po smrti se v prožívaných pocitech vůbec nic nezměnilo. Pořad to bylo stejně strašné. Deptající. Naopak – přibyla intenzita, že zoufalství je ještě více zničující než před tím. Přibylo vědomí, že tenhle pocit bude trvat nekonečně dlouho. Absolutní bezmoc a zoufalství. Touha umřít = touha utéct a SKONČIT. Ale smrt není konec. Za života šlo ještě něco změnit. Ale dobrovolným odchodem ke smrti se duše dostala do stavu, kdy už nemohla nic měnit.
Měla jsem vhled: Nalezení míru v okamžiku smrti definuje naši věčnost. Potřebujeme víru v Boha, abychom zvládli okamžik smrti. Máme k dispozici Anděla smrti, který nás k Bohu dovede (pokud chceme). A víru, abychom věděli, že k němu chceme (kam chceme).
–
Třetí vlna:
Prožitek blízké smrti byl stejný jako u mého prožitého porodu. Touha zemřít. Konec. Odpočinout si. Záchvat pláče. Rozbití se. Znechucení a absolutní vyčerpání a prázdnota. Nehezké setkání se smrtí. Prázdno, ale i tak jistá katarze.
V průběhu třetí vlny jsem se zeptala, jak dlouho je třeba to ještě vydržet. To jsem byla asi v polovině. Věděla jsem, že to chci dotáhnout do konce, doprožít. Ale třetí kolo mi přišlo, jako by trvalo několik hodin, ne 10 minut.
Konstelace byly velmi vyčerpávající. Nebyla jsem schopná se po skončení vůbec pohnout. Než jsem byla schopna vstát, snědla jsem asi půl misky cukru.
Za prožité konstelace jsem nedokázala poděkovat. Až mnohem později.
Po nějakém čase (řádově desítky minut) přišel první pocit úlevy a později ten den výrazný pocit úlevy, jako po sundání obřího břemena. Také mne přestal bolet krk z venku (jako několik předchozích měsíců). Provaz přestal tlačit. Sdělení bylo pochopeno.
Konstelace je pro mne způsob hluboké meditace s přítomným průvodcem, který je podporou, když je třeba.
