Jsem obdivovatelem každého, kdo umí něco vytvořit. A pokud umí něco namalovat, má můj obdiv o to větší. Já to totiž neumím – vždycky říkám, že u mě je jedno co namaluju, všechno vypadá stejně. Stejně hrozně.
Když jsem před mnoha lety zjistila, že v Domově Sulická je velký počet lidí s mentálním postižením, kteří malují neskutečné obrazy, začala jsem přemýšlet jak s tím naložit. Jak tohle umění ukázat ve velkém druhým. Tohle si přece nemůžeme nechat pro sebe!
To, že se obrazy našich klientů vystavují každý rok na několika místech, to je OK, ale pořád mě svrběla ruka, co ještě.
Jednou jsem seděla v kavárně s kamarádem. Slovo dalo slovo a z mého: „Vždyť přeci každý může být umělcem, nezáleží na zdraví. Pojďme udělat výstavu,“ se stala už pětiletá tradice.
První výstava byla jen pro Pražáky s mentálním postižením. Obrazů byla sotva stovka a tehdejší starostka Prahy 2 paní Jana Černochová propůjčila část radnice k výstavě. Zakoupila si obraz s vlčími máky, protože se jí fakt hodně líbil. A vlastně díky ní nás napadlo, že v dalším ročníku budeme obrazy dražit.
No, a fakt jo! Dražíme je už 4 roky! Obrazy se prodávají a 100 % částky jde umělci. U druhého ročníku jsme hledali větší prostory, protože nám už radnice nestačila. Tolik je mezi námi šikovných umělců!
Oslovila jsem pana Jiřího Pospíšila, který tehdy měl možnost propůjčit nám Konírnu v Muzeu Kampa. Druhý ročník už byl celostátní. Vloni a letos už je soutěž mezinárodní a rok 2025 lámeme rekord, obrazů je 244!!!
Kde je zlom mezi tím, co je a není umění? Kdo to určí? Kdo může kritizovat zcela čisté dílko bez příkras? Lidé s mentálním postižením si na nic nehrají, jsou to čisté duše. Co na jazyku či v myšlenkách, to i v umění. Prostě to tam daj, a o to je to hezčí.
Může být každý umělcem?
Vezměte do ruky tužku nebo štětec a zkuste to…..
A taky přijďte v září do Muzea Kampa nebo se podívejte na socky “Každý může být umělcem”!
Foto: se souhlasem Lenky Kohoutové
