Zde je vzkaz z Vesmíru dnešního dne, o umění milovat především dnes jde:
*heart* “Zkus se dívat na sebe, stejně tak i na druhé, jak na krásné bytosti, oproštěn buď od zlosti. Všichni chyby děláme, nad životem reptáme, přesto nesuď bližní svoje, zanech sváru, zášti, boje. Není přec na světě hezčího nic, nežli láska bez hranic. Ašak tolik jak miluješ druhé, stejnou měrou miluj i sám sebe. Není přec sobecké mít se rád, jen s láskou k sobě můžeš lásku rozdávat. Milovat sebe není nijak hříšné, to si do svých srdcí tučným písmem vpišme.”
Všechny naše vztahy jsou dokonalým zrcadlem sebelásky. Pokud nemilujeme sebe, je těžké mít dobré vztahy. Nopak, potkáváme lidi, kteří nám naši nesebelásku zhmotní a dají nám pocítit důkazy toho, jak nedokonalí jsme.
Často také zaměňujeme lásku za sebeobětování, ale obětovat se pro druhé neznamená je milovat. Je to pouze projevem neúcty k sobě a snahy druhým se zavděčit a dostat za to alespoň malý projev lásky, který obvykle nakonec ani nepřichází. Cožpak láska se dá “odpracovat” nebo vyžebrat?
Když jsme byli malí, říkali nám, že kdo má rád sám sebe, je sobec. Tak to ale není. Proto, buďme k sobě shovívaví, nebuďme na sebe přísní a milujme sami sebe i se svými chybami a nedokonalostmi tak, jak bychom chtěli, aby nás milovali druzí.
Afirmace: “Jsem dokonalé dítě Boží a vše na mě je úžasné.”
Často také zaměňujeme lásku za sebeobětování, ale obětovat se pro druhé neznamená je milovat. Je to pouze projevem neúcty k sobě a snahy druhým se zavděčit a dostat za to alespoň malý projev lásky, který obvykle nakonec ani nepřichází. Cožpak láska se dá “odpracovat” nebo vyžebrat?
Když jsme byli malí, říkali nám, že kdo má rád sám sebe, je sobec. Tak to ale není. Proto, buďme k sobě shovívaví, nebuďme na sebe přísní a milujme sami sebe i se svými chybami a nedokonalostmi tak, jak bychom chtěli, aby nás milovali druzí.
Afirmace: “Jsem dokonalé dítě Boží a vše na mě je úžasné.”
