Něco ve smyslu „protože jsi
-
špatná,
neschopná,
k ničemu,
horší než ‚ona‘.“
Musím tě zklamat, u mě nic takového nečekej. Jediné, co tu najdeš, je vysvětlení, proč možná nedokončuješ věci, kterými se nadchneš. Proč odkládáš to, k čemu se cítíš být volaná.
Vrať se teď v myšlenkách do svého dětství a zavzpomínej, jaké to bylo, když jsi byla malá. Ono totiž nedokončování s tvým vnitřním dítětem souvisí. Pravděpodobně se mu nedostávalo ocenění/uznání a vědomé pozornosti.
Dostáváš vynadáno, protože odmlouváš nebo nepřicházíš hned na zavolání. Rodič možná nebyl vyladěný a nedokázal pochopit tvé zaujetí. Vůbec mu nedocházelo, jaké veledílo zrovna děláš. Zahrnul tě povinnostmi a přihodil pár chytrých vět o tom, jak by ses měla věnovat něčemu rozumnému, a ne kravinám.
Povinnosti jsou nad tvořením
Máš připravené učení? Uklidila sis? Bylas vyvenčit Bobika? I když to, co jsi dělala, bylo superskvělý a doslova jsi vibrovala energií, začínáš cítit, že o tu energii přicházíš. Začínáš být frustrovaná a smutná, že tě ten, koho miluješ, nechápe. Plníš jeho požadavky během svého vnitřního dialogu, ve kterém na něj křičíš „nepovinnosti nejsou to nejdůležitější!“.
Vracíš se do pokoje a k tomu, co jsi rozdělala, se už nevrátíš. Zlobíš se a zmítají tebou další emoce. Naštvaně nebo nešťastně odsuneš svůj výtvor stranou a trucuješ. Nedej bože, kdyby ti tvé dílo někdo zkritizoval. Už jsi se k němu nevrátila. Připomínal ti totiž ty hloupé pocity.
Dost možná tě tohle provázelo celým dětstvím
Možná to probíhalo maličko jinak, ale koncept je podobný. To, v čem ty jsi viděla smysl a důležitost, ostatní kolem tebe nesdíleli a přesvědčovali tě o tom, že máš dělat něco pořádného. Časem ses naučila dělat to buď potají, nebo vůbec.
Jaké to pak má důsledky?
-
Nedokončuješ a odkládáš.
Nevěříš tomu, že to, co tě baví, může být pro tebe zdrojem hojnosti.
Schováváš své výrobky a výtvory do šuplíku.
Hledáš na nich mouchy a pořád pro tebe nejsou dost dobré.
Děláš práci, která tě nebaví.
Nemáš odvahu jít za svými sny.
Mohla bych pokračovat, ale už jsi pochopila, o čem to je. Minulost nás formuje. To, jak jsme se cítily dřív, je prakticky totožné, jak se někde uvnitř cítíme i teď.
Můžeš to změnit, můžeš to transformovat
Je mnoho způsobů jak to udělat. Hlavní je vědomá péče o sebe a své vnitřní dítě. Dopřát mu to, co ti chybělo, a pečovat o něj. Zajímat se o jeho potřeby. Krásně fungují vnitřní rozhovory, kdy následně nasloucháš a plníš to, co cítíš, že ti bylo poslané jako odpověď. Můžeš pracovat skrze konstelace nebo jinou terapii.
A samozřejmě začít věci dělat jinak. Překonat strach a jít si plnit sny.
Přeji tobě a tvému vnitřnímu dítěti šťastnou cestu při léčení a následném dokončování. ♥
