Láska je někdy slepá. Slyšíme slova, ale nechceme vidět činy…
Máme rádi iluzi. Bojíme se pravdy, která se rozchází se slovy…
Nechceme otevřít oči. Bojíme se, že to bude bolet. Přitom je mnohem lepší jedna pravda s koncem než faleš bez konce…
“Chybíš mi.” Ale nevyhledává Tě...
“Chtěl jsem Ti to říct.” Ale mlčel…
“Nechtěla jsem to udělat.” Ale udělala to…
K čemu jsou tedy slova?
To je důvod, proč nevěřím slovům. Jedině činům…
Pokud mi někdo říká “Záleží mi na Tobě”, a přitom se mnou jedná tak, jako že mu na mě nezáleží, věřím tomu, že mu na mně nezáleží. Slova totiž bez činů nejsou zhola nic…
Přál bych si, aby falešní lidé jednou cítili bolest, kterou svými slovy způsobují. Nechci je tímto přáním zranit. Chci jen, aby pochopili, jak zraňují oni…
Je to primitivní:
Pokud mi někdo chybí, vyhledávám ho.
Pokud mě něco zajímá, zeptám se.
Pokud něco potřebuji říct, řeknu to.
Pokud mě něco trápí, sdílím to.
citace web(Od srdce, Petr)
Pokud mi někdo říká “Záleží mi na Tobě”, a přitom se mnou jedná tak, jako že mu na mě nezáleží, věřím tomu, že mu na mně nezáleží. Slova totiž bez činů nejsou zhola nic…
Přál bych si, aby falešní lidé jednou cítili bolest, kterou svými slovy způsobují. Nechci je tímto přáním zranit. Chci jen, aby pochopili, jak zraňují oni…
Je to primitivní:
Pokud mi někdo chybí, vyhledávám ho.
Pokud mě něco zajímá, zeptám se.
Pokud něco potřebuji říct, řeknu to.
Pokud mě něco trápí, sdílím to.
citace web(Od srdce, Petr)
