Nikdy není pozdě: Inspirativní cesta ženy k sebevědomí a splněnému životu
Znáte tu frázi:
věk je pouze číslo nebo každý je tak starý jak se cítí. Tak toto jsou mé oblíbené věty.
Často slýchám od lidí,že už jsou staří na to či ono. Přece nebudu ve svém věku začínat s učením cizích jazyků, se školou, se sportem, s podnikáním a podobně. Pokud se člověku do něčeho nechce, tak si vždy najde nějakou tu výmluvu a nejčastěji je to výmluva na věk.
Musím se smát, když moje dvě dcery řeknou, že už jsou staré a přitom jim není ještě ani třicet, co pak budou říkat v padesáti a dál. Já se blížím věkem k padesátce a cítím se skvěle. Samozřejmě jsou dny, kdy i mě není do zpěvu a nejraději bych šla do důchodu hned teď. Těchto dnů je ale málo a víte proč? Protože se na život dívám pozitivně, zbytečně se nestresuji, neřeším situace a věci, které se vyřešit nedají a prostě si užívám života a snažím se lidem kolem sebe vlévat tento svůj postoj a optimismus do žil.Vždy to ale tak nebylo.
Dětství jsem měla nádherné. Do svých osmi let jsem byla jedináček a pak mě rodiče pořídili sestřičku. Jsem strašně rádá,že ji mám. Jsme fajn ženské, které si navzájem pomáhají a podporují se. K tomu nás vychovali rodiče. Od puberty jsem se trápila svým vzhledem a velkým poprsím. Jsem totiž plnoštíhlá a po porodu obou dcer mě ještě zůstaly kila navíc. Marně jsem se snažila shodit cvičením, úpravou stravy, kurzem na hubnutí. Vždy jsem nějaké to kilo shodila, ale jakmile jsem přestala cvičit a správně jíst tak nastal jo-jo efekt a kila byla zase zpátky. Manžel mě také svým postojem moc nepomáhal, často mě shazoval a narážel na mou tloušťku. Moje sebevědomí díky tomu bylo na bodě mrazu.
Samozřejmě se to projevilo i v práci. Dělala jsem v kanceláři, ve výrobě, v obchodě a všude mě provázelo moje nízké sebevědomí. Byly to muka, doma manžel, kterému vadilo jak vypadám a v práci šefové, kteří jakmile zjistili, že se neumím bránit, tak toho hned zneužívali. Došlo ta tak daleko, že jsem se psychicky zhroutila a musela začít brát léky a chodit na terapie. Dostala jsem se z toho díky sezení s psycholožkou, která mě velmi pomohla spoustu věcí pochopit. Makala jsem na sobě hodně a zařekla se, že už se do takového stavu nikdy nedostanu. Byla to cesta na dlouhou trať, ale povedlo se mě ji překonat.
Dnes mám skvělé dospělé dcery, spoustu přátel, manžela, který si uvědomil jak moc mi ubližoval (u nás opravdu platí to rčení, které se říká u svateb-buďte spolu v dobrém i zlém), práci, která mě nesmírně baví, naplňuje a když někdy příjde nějaký ten problém v klidu a s nadhledem jej vyřeším. Vždyť věk je jenom číslo.
Zdroj foto:Pixabay.com
