Všimněte si, že jako malí jsme s tím nemívali žádné problémy. Obecně děti nemají žádný vnitřní blok přímo vyjádřit, po čem touží. A také se jim díky tomu snadno kupují dárky. 🙂 Je to bezvadná vlastnost a já jsem nedávno přemýšlela nad tím, proč u dospělých vymizela. Všimněte si, kolik dospělých nedokáže upřímně říci, co by si přáli, po čem touží, co chtějí. Kde se vzalo, že to nedokážeme a proč nedokážeme dohlédnout, jaké to pro nás má důsledky? Vždyť, když si neřekneme, po čem naše srdce touží, nemůžeme to pak ani dostat. A to platí samozřejmě nejen o Vánocích. Neumíme si navzájem číst myšlenky, proto, pokud to nezazní nahlas, nestane se to. Nejhorší na tom asi je, že pak jsme to my, kdo nedostane pod stromečkem, co by si přál. Pak jsme to my, kdo si stěžuje, že nemáme, co chceme. Není těžké říci, co vlastně chceme, jak se může z počátku zdát. Není ani problém v tom, že toho chceme hodně. Co se asi tak stane na Vánoce? Možná nedostaneme všechno, po čem jsme toužili, ale budeme mít pod stromečkem alespoň něco z toho, co jsme si přáli – to je přece velký úspěch.
Nejen o Vánocích “pište Ježíškovi”
Vyjádřit naše preference a touhy je důležité také ve vztazích – nejde jen o vyjadřování materiálních hodnot. Jak už jsem psala, nikdo naše myšlenky číst nedokáže a potom jsme, kvůli nevyjádřeným žádostem, zklamaní. Jenže jsme si to způsobili sami. Nebyli to ostatní. My nedokážeme říct, co je naše nej, ale jsme to pak my, kdo se uvnitř (někdy i navenek) zlobí za to, že jsme to od ostatních nedostali.“Vždyť to přece měli vědět!”A jak by to mohli vědět? Proto se naučte psát dopis Ježíškovi a dělejte to nejen o Vánocích.
-
- Nic se nestane, když ukážete prstem na věc a řeknete, že to chcete.
-
- Nic se nestane, když řeknete partnerovi, jak chcete, aby věci byly.
-
- Nic se nestane, když řeknete v práci, jak vidíte, aby věci byly.
