Já úplně nesouhlasím s přesvědčením, že přáním může člověk změnit úplně vše. Občas mě pobaví články typu, že když si správně přeješ, tak můžeš mít cokoliv a neomezeně. Podle návodů sednete, lupnete tam vizi a pic jste milionář s vlastním ostrovem J každá duše se tu potřebuje něco naučit a jsou věci, které jsou prostě dané. Nelze také přeskočit z první třídy hned do deváté. Naše duše si přesně vybere své rodiče, čas a místo narození, svatbu, to zda nebude mít děti či naopak trable v práci, ví i kdy přesně odejde. Na naší svobodné vůli jsou ty mezníky mezi. Je to na nás, jak některé věci rychle pochopíme a užijeme či se v nich budeme plácat. Zároveň si pro získání potřebných lekcí potřebujeme být na tom správném místě. Dnes jsem bloumala po nabídce zájezdů a cinklo mi v hlavě, že je potřeba nepsat pár slov o místě, kde žijeme. Když jsem viděla z jedné strany krásné záběry moře a na druhé straně poušť a nekonečný písek…. To jsou přesně ta místa pro zhmotnění vášně, ohně, hněvu a silných emocí. Pro urychlení vývoje si naše duše vybrali to správné místo. Místo, kde se střídají roční období, kde je možné se propojit se stromy, které má hlubokou slovanskou historii a informační kořeny. Místo plné dějin a krásy. Jsme Slovani. Naše duše se musí naučit magii slov a nebát se mluvit. Pokud budeme stále držet hubu a krok, tak nás čeká znovu jen ta samá zkouška… zase přijde někdo, kdo nám vezme veškerá práva a moc. Ale zpět k místům. Na jakém místě žijete? Jaká úžasná místa jsou ve vašem okolí? Kde nabíráte nejraději energii? Já žiji mezi dvěma energetickými kopci (o nich třeba příště J). Je to místo, kde jsem se narodila a i když jsem se chtěla rozběhnout někam do světa, tak mě moje duše zase zavedla obloukem zpět. Možná to vašemu egu bude znít divně… ale, vše co potřebujeme mám právě zde. Nepotřebuji ostrov v tichomoří. Teď zrovna ujíždím na krásném barevném podzimu. Jediné co mi s naší zemí neladí, je ten spěch ve kterém jsme nuceni fungovat a pracovat. U většiny lidí vnímám, že s tím mají, čím dá tím větší problém. Někoho to složí zdravotně, jiný má vnitřní vztek či smutek. Naše tělo je nastaveno na přirozené plynutí a právě na ty čtyři roční období. Teď máme ještě období aktivity a sklizně. Ale v zimě na nás pravidelně dolehne čas odpočinku, který neladí s naším stále běžícím výkonem. A i naše duše nemá čas se propojit s tělem. Tělo je neustále v napětí, stresu. Duše volá a tělo jí neslyší. A právě v tuto chvíli je potřeba se napojit na místo, kde žijeme. Jít do přírody, na zahradu, ke stromu před vaší bytovkou. Vypnout chvilku tok myšlenek, ego, napětí a chvilku poslouchat hlas naší duše. Troufnu i říct, že každý v dosahu pěší chůze má možnost takové místo navštívit.
A jak poznáte, že už místo, kde setrváváte je čas opustit? Že už se zde nic nového nenaučíte?
Pro duši je snadné to poznat. Většinou s tím má spíš problém mozek či ego. Ale dá se říct, že vás prostor sám vypudí či vyhodí. Někomu stačí první náznak a vnitřní přání. Někdo potřebuje pořádný kopanec. Někdy je tím impulzem partner, sousedi, obec, náhlá neschopnost platit hypotéků… atd. A tehdy se zapne náš program z rodiny a školy. Když něco nejde, tak musíš víc makat, aby to bylo v pohodě. Což je za mě blbost roku. Někdy je lepší přijmou s pokorou, že již součastný stav není udržitelný a je potřeba si to přiznat. Ne s tím bojovat. Přijmout skutečnost. A připustit si, že pro náš život potřebujeme najít jinou cestu či řešení. Než je boj se sousedy ve stylu slunce, seno a pár facek J .
A příště třeba o tom, jak s energii místa pracovat
Pohodový den drahoušové
Petra
