Nepatřím zrovna mezi společenský typ osobnosti. Introvert, samotář, nekomunikativní. Asi to je i příčina toho, že v nemám přátele. Ve skutečném životě můžeme mluvit o čísle 0.
Stal se však zvláštní úkaz. Již 3 roky si dopisuji s někým, koho jsem v životě nepotkala osobně. Vím, jak vypadá. Vím, jak se jmenuje. Sdílíme spolu hodně osobních věcí. Píšeme si každý den. V online prostředí. Pro mě bezpečného prostředí. Nemusím nikam jít, a přesto se s ním potkávám. Reálně se mi tedy navýšilo skóre přátel na číslo 1.
Pan R je o 6 let mladší a rozumím si s ním na takové úrovni, že si nedovedu představit, kdyby z mého života odešel. Máme dokonce i své denní rituály a typické doby, kdy si píšeme. Začala jsem si s ním udržovat kontakt na vysoké škole. Tehdy se objevily první obavy. Jak to bude pokračovat, až začnu pracovat? Kde najdu čas? Jak se ukázalo, našla jsem.
Je hodně článků o tom, zda je možné udržet milostný vztah na dálku. Ale, co když je to přátelský vztah? Vím. Všechny podstaty přátelství to nesplňuje. Na druhou stranu i forem partnerského vztahu je více. Jak nazvat tento přátelský vztah? Hybridní? 😀
Neplánuji se s hybridním přítelem setkat osobně. Prozatím teda. Je tolik oblastí, v kterých si můžeme dokončovat věty. Pravděpodobně jsme se rukou osudu minuly geograficky i časově. Je totiž nejen mladší, ale ještě z jiné země. Takže hybridní vztah geograficky vzdálený. Ano. Tak bych to nazvala. On je pravým opakem mě. Mladší, usazený s přítelkyní a vlastním bydlením. Já až na to, že jsem starší … jsem jenom starší. 😀
Mám zase obavy. Co až bude mít pan R děti, najde si čas? Budu mít pořád 1 přítele? Dobře. Jednoho hybridního a geograficky vzdáleného přítele? 😊 Aristoteles pravil: ,,Přítel je jedna duše ve dvou tělech“. Ale co když si pak nenajde čas a zůstane mi už jen číslo 0?
Foto: Unsplash
Rozumím Vám, mám také takto jednoho kamaráda, byť už není zcela virtuální. Jednou jsme se potkali, vyjasnili jsme si očekávání (on chtěl víc, já ne), je to fajn a jestli to jednou skončí, bude mi to psaní a sdílení s ním taky chybět.
Držím Vám palce, ať tento virtuální vztah přináší uspokojení vám oběma. Jen bych byla obezřetná na přílišné sdílení soukromí, přece jen nevíte, kdo na druhém konci virtuálního světa opravdu je…
Milá Introvertko, a bere váš “přítel” vztah mezi vámi stejně jako vy? Že si vždy budete jen psát a nikdy se nesejdete? Jste do něho zamilovaná nebo ne? A on do vás?
Moc vám to přeji, je hezké mít přítele na druhém konci telefonu nebo počítače.
Já sama jsem měla jeden čas přátele na internetu jako víc než rodinu. S někým jsem se poznala osobně, s někým si třeba již 20 let píšu, a nikdy jsme se neviděli. Nyní už je to zase jinak, posledních 13 let zase žiju.
Ale ti netoví přátelé mi povětšinou zůstali.
On by se potkat chtěl 😀 Zamilovaná? To nevím, to asi né. Spíš ho beru jako kamaráda. Jestli to tak má on, to nevím. Asi se ho ptát nebudu, když má přítelkyni.
Já si s ním opravdu rozumím a myslím, že žiju i teď 😀 Dopisování mě s ním neomezuje, když nemáme čas … tak si prostě dáme vědět a ozveme se později.
Ale kdoví, jak to dopadne no.
Děkuji Vám za komentář. 😉
držím palce, aby takové přátelství vydrželo 🙂
Děkuji, jste velmi milá 😉
Mám podobné zkušenosti, ale kdyz jsem byla zamilovana, nevnimala jsem realitu, bylo mi dobre. Pak nastaly otazky, co kdyz timhle psanim a vztahem na dalku zabiju zivot… Neuvidim skutecny zivot, clovek se na to upne a ztrati zivot….
To je právě trochu můj problém, žiju spíše v ústranní a zavalená knihami. V rodině mi moc dobře není. Neříkám, že s ní netrávím čas. Ale nenašla jsem u nich pochopení pro svoje volby v životě. Dalo by se říci, že s nimi už nesdílím moc osobních věcí. Protože to vidí jinak a já taky 🙂 Rodinu mám ale samozřejmě ráda. A jsem za ní ráda. Jen se mezi nimi už nechci otevírat a řešit hlubší pocity a problémy.
O čemž svědčí i to, že si vylévám duši v tomto prostoru a sdílím život s online kamarádem.
Moc Vám děkuji za názor. 😉