Synchronicita v praxi

Synchronicity jsou úžasné věci! Když bych vzala klasickou definici, pak jsou to:

„Příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam.“

(Tento pojem zavedl C. G. Jung.)

Jinými slovy jde ale o to, že máte jasný cíl a ten se splní tak „záhadně“, až se Vám z toho může tajit dech. 🙂 A ukážu Vám to na jednom krásném příkladě, který se mi stal nedávno.

Kluci byly očividně skeptičtí

Nedávno jsem vedla skupinu mladých manažerů na téma firemní kultury. Pracovali poctivě, jsou to chytří mladí muži. Jenže v jedné fázi posunu a zlepšení takové kultury se dostáváme do fáze osobního růstu (pracuje se např. s hodnotami, osobnostmi leaderů apod.) Vzala jsem to s nimi od začátku, protože je důležité, aby stavěli své další kroky na pevných znalostech a tak jsme spolu probírali cíle. Jedním z témat pak bylo dávání si cílů i v oblastech, kterým se aktuálně nechtějí věnovat a cíle, u kterých ještě neví, jak jich dosáhnout.

Samozřejmě byli skeptičtí a váhali, protože když takovým praktikům řeknete, ať takovou věc udělají a proč by to měli udělat, že to stejně bude fungovat, budou pochybovat. Což je normální. Přesto vše poctivě udělali. Jedním z cílů, který měli, bylo posunutí týmové kultury na vyšší úroveň, což znamenalo posunout i dva problémové členy týmu. Ti se projevovali neustálým stěžováním, pomluvami, narušováním stability chodu týmu apod. Došlo to tak daleko, že si na tyto dva narušitele začal stěžovat celý tým. Je to logické, nikdo nechce být neustále osm hodin, pět dní v týdnu vystaven negativitě. To by umořilo i slona, jak se říká.

Kluci dělali, co mohli, ale nijak zvlášť se to nehýbalo. Jeden velký pokus o změnu byl dokonce naprosto zmařen. Jenže nakonec, dal jeden z těch dvou problematických členů sám výpověď. Nečekaně! Druhý se pak uklidnil. Vyřešilo se to, „jako by samo“. 🙂

Samo se to vyřešilo (?)

My ale víme, že se to nevyřešilo „samo“. 😀 Stalo se pouze to, že jejich čistý záměr (byť všechny jejich snahy před tím byly více méně marné), se projevil tak, že se věci daly do pohybu, aby se cíl mohl uskutečnit. Byla to úžasná zpráva a jsem moc ráda, že na vlastní kůži zažili, jak cíle, pokud jsou jasné, fungují, i když zrovna teď nevíme, jak na ně. Hlavně se nepřestat snažit a být dále otevřeni tomu, že se věci mohou vyřešit i jinak, než naší usilovnou prací. Ještě nemají vyhráno, ale věci už se hýbají.

Přeji proto i Vám hodně synchronicit ve Vašem životě, aby Vám Vesmír pomáhal třeba tam, kde zrovna nemáte čas se tomu plně věnovat, ale i právě tam, kde ještě nevíte, jaká je cesta k cíli.

„Nemusíme znát cestu, musíme znát JASNÝ cíl.“ 🙂

Vaše Lenka