Zábava na kolečkových bruslích: Maryiny nezapomenutelné okamžiky
Mary bylo 22 let. Byla mladá a impulzivní. Milovala pohyb. V něm nalézala to správné vybití a vzrušení.
Alespoň někdy.
Jak jen to bylo možné, Mary popadla své věrné brusle, jež jí provázely od třinácti let, a vyrazila ven. Jediný menší zádrhel byl v tom, že milá Mary neuměla brzdit. Jak dlouho už jezdila na bruslích? Že by těch skoro 10 let? Nabízí se otázka, jak tedy ukončovala svou jízdu. Nu, většinou se strefila do nějaké fešné lavičky, sloupu, stromu či skokem do příkopů s různou mírou přívětivosti. Brzdit se dá účinně i o nic netušící lidi, jak si mohla párkrát vyzkoušet. Ale úplně ze všeho nejraději měla rovné dojezdové trasy. Potkala však za svou kariéru pouze jeden jediný takovýto sympatický terén. Zbytek, bohužel. I s tím se tedy musela nějak naučit žít. Dobře padat patří do dovednosti umět dobře jezdit.
I přes drobné modřiny a odřeniny jí tato bohulibá činnost stála za ten pocit, kdy se mohla naplno rozjet, rozpřáhnout ruce a mít pocit, že letí, jakoby jí nic nestálo v cestě…..Občas to bylo vstříc lepší budoucnosti, občas však tvrdě k zemi.
Říkala tomu trojitá smrt. Děti – psi – kočárky. Vlastně do těchto kategorií spadali skoro všichni kolemjdoucí. Nejslušnější dle jejího mínění nakonec byli vozíčkáři. Ti si jeli celou dobu po okraji cesty a nehrozilo, že najednou v mikrosekundě budou zcela někde jinde bez jakékoli možnosti toto předvídat.
Dětičky jsou velice roztomilé. Ale ne, když si usmyslí najednou přejít cestu na druhou stranu, zrovna v ten samý moment, kdy jste se tak krásně rozjeli a nic nenasvědčovalo tomu, že byste museli brzdit nebo dokonce zcela měnit trať! K ještě prudším změnám jim dopomáhají zlomyslné tříkolky.
Pejsci. Ti zcela nevinní tvorečkové. Štrádující si to v klidu po trávníku, dělají hovínka a jsou zcela šťastni a nerušeni, dokud je jich drazí páníčci nezatáhnou na vodítku přímo doprostřed cesty! Mary vždy jen prolétne hlavou tichá modlitba Hlavně, ať je ten pes chytřejší než jeho pán. Ono totiž není sranda jet většinou proti slunci, kdy se vám do už tak přimhouřených očí snaží dostat různí tvorové, od nejrůznějších mušek až po komáry nebo dokonce kovaříky!! Vidíte šmouhy a jemné obrysy. Snažíte se držet balanc. Nic netušící jedete, a to ani ne závratnou rychlostí, a najednou – vodítko natažené přec celou stezku, záludně čekající na váš strmý pád! To pak letíte ani nevíte kudy. Děsná bolest. Mary o tom věděla své. Kotouly jí nešly už na gymplu při hodinách tělocviku. Vždycky jí ještě dorazila „starostlivá“ věta pronesená naprosto překvapeným hlasem „Jééééžiš slečinko!!! My vás ale vůbec neslyšeli!!!!“ Jak by taky mohli, když Mary vždy aspoň 2 metry před každým objektem (živým i neživým) řve zleváááá nebo někdy zpravááá. Ale dobře. Změní tedy taktiku. Bude o sobě dávat více vědět. Příště si vezme gong a bikiny. Jo, a taky chrániče na kolena a lokty……
Kočárky jsou také fajn. Zvláště, když jedou čtyři vedle sebe. Jistě, je to nečekané, že zde, na trase označené jako cyklo, možná jednou za čas projede nějaké to kolo či brusle….. No prostě nemáte šanci. Mary si mohla jen vybrat, do jakého pozadí narazí. To se tak stane, když se vynoří zpoza zatáčky. Ještě se paní cítila uražená. Poprvé měla Mary celkem měkký dopad. Nebo spíš dolet. Pochválila úchvatné miminko, spinkající a nic netušící o starostech mladé bruslařky. Myslím, že od této chvíle, mu ani pohoršená maminka nedovolí tento nebezpečný a hazardní druh sportovního vyžití. Mary přišel nebezpečný jen v kombinaci s těmi „správnými“ lidmi.
Někde je to více o obezřetnosti, toleranci a trpělivosti, než o bruslení samotném. Mary si povzdechne a vstane z asfaltu po „milém“ setkání s cyklistou, který zřejmě zkoušel kolo poprvé a nevěděl, že se dá jet i jen po jedné straně trasy…Srážka s koly, holt bruslařky bolí…..”Proč do háje nejedte po trávě,madam!” Na tuto otázku Mary přišlo jaksi trochu zbytečné odpovídat. Možná ten muž vypil jen něco málo alkoholu na posilněnou, i když si Mary říkala, že by to potřebovala spíše ona před každou jízdou. “Protože madam má brusle a ne kolo!” zvolala. Nečekala chápavou reakci a držela palce všímavému cyklistovi.
Už po několikáté sama sobě v duchu spílala a slibovala si, že se už musí naučit sakra brzdit! Jezdí přece skvěle, rychle, bez problémů!!! Jak příhodná metafora pro její život….
Zdroj foto:Pixabay.com
