Souboj dám: Kdo ovládne arénu a získá vyvoleného?
Doba příběhu – těžko říct. V rámci autorského práva fikce, jej přenesu do středověku….
Kolbiště na louce u velkého města. Pestré velké stany bohatých dam s doprovodem eunuchů, pištců a kejklířů. Koně s drahocennými zdobenými postroji a bočními sedly. A lid obyčejný a sprostý. Ve velkém davu. Ti bohatí na tribuně, kobercích, v kožešinách, s poháry vína v rukou a s mísami vybraných a cizokrajných dobrot na dosah ruky druhé. Ti ostatní za ohradou, kterou byla vymezena aréna pro souboje.
Aktéry však nejsou rytíři v plechu odění, s meči a dřevci, z nichž ten vítězný má právo vybrat si z přítomných dam svou vyvolenou. Aktéry, vlastně aktérkami, jsou ženy. Ano, ženy z bohatých a významných rodů, vznešené, žensky lstivého chování. V pestrých šatech umného střihu. Krejčí odvedli vynikající práci. Šaty jednotlivých účastnic soubojů zdůrazňují a vyzdvihují největší přednosti své nositelky. Ale pozor, nejde o prvoplánově rafinovaně vypasované kamaše mužů, zdůrazňující jejich napěchovaný rozkrok. Kdepak! To by bylo příliš přímočaré, nízké, mužské. Šaty použité pro souboj ženský, musí dokázat promyšlenou kamufláží vystavit soupeřkám na odiv vlastnosti, které nejvíce skryjí pravou sílu bojovnice. Vždyť z jejich středu vzejde ta, která bude mít právo vybrat si z přítomných mužů, vystavených na tribuně, toho, jemuž dovolí, aby jí nejprve zavázal střevíc, pak ji obdaroval coby nevěstu svou přítomností u oltáře a svatební hostiny a posléze, aby jí směl očekávat na svém loži a rozvázat šněrovačku…
Když se bijí muži, jsou to rytířské souboje hrubé síly, čpící potem a plné tekoucí krve. Jde-li o ženy, jedná se o souboje nenápadné, plné úskoků a nástrah, metod lehkých jako vánek. Dámy nemohou bojovat těžkými meči a kopími. Ohánět se sekyrami a štíty. Jsou to bytosti s jemnou konstitucí a navíc (!) podobné nářadí rozhodně nepotřebují. Vládnou jinými zbraněmi, kterými se dokážou mezi sebou utkat. Nu, hleďte, právě začíná utkání dvou finalistek. Z jejich souboje vzejde vítězka! Pojďme se podívat….
Na kolbišti proti sobě stojí dvě nejudatnější ženy. Již na první pohled je možné spatřit jejich vnitřní sílu a schopnosti, které je dovedly až sem, ke konečnému souboji. Obě mají za sebou mnoho utkání, v nichž dokázaly odrovnat soupeřky jednu po druhé.
Stojí klidně, bez pohnutí, bez mrknutí oka. Jsou nalíčené, řasy posázené diamanty, na tvářích flitry ze šupin zlata, na rukou obrovské prsteny s kameny. To vše je jen divadlo, k zastrašení určené k ponížení soupeřek .Vlasy jim mírný vánek lehce cuchá, avšak ani jednu to neznepokojuje. Jejich sebevědomí je tak velké, že obě vědí, jaké jiné zbraně mají k dispozici. A teď!, blondýna útočí a metá pomluvou mířenou na soupeřčinu domácnost! Prý z oken by se asfalt dal škrábat a koberec je pokryt hlínou. Jedním dechem však soupeřku chválí, jak je šikovná a jak má doma naklizeno….. Zrzka jen mávne rukou, pohladí svou soupeřku po ruce, usměje se na ní a říká něco ve smyslu, že je ráda, že se znají a mohou spolu za tak krásného dne být; přes rameno pohodí okolostojícím informaci o jejím vyvoleném a jeho křivých nohou a nešikovných rukách. Zatím jen se jen oťukávají, ještě spolu tváří v tvář nebojovaly. Za malou chvíli je ale bojiště již plno intrik, pomluv mnohem horších, než ty první, falešných úsměvů a účelových spojenectví, pochlebování, záměrných polopravd a zavádějících útržků informací.
Postupně se obě soubojnice dostávají blíže k sobě a zřejmě se chystají na závěrečný zápas na krátkou vzdálenost. Ano, už z rukávů vytahují flakóny s parfémy tak těžkých a zrádných vůní, že jen opravdu otrlé čichové buňky a k nim připojená mozková centra odolají. Přípravky, blokující smyslové vjemy bojovnic jsou považovány za doping. Kolem obou žen je vidět obrovský oblak rozprášených chemických látek. k obzoru se klonící slunce svými paprsky v aerosolu rozehraje nevídané divadlo barev. Blondýna nyní podklesla v kolenou a hřbet ruky si pokládá na čelo, zřejmě se blíží vítězný okamžik…… zrzka bude nevěsta!
Probudil jsem se. Půl třetí ráno. Všude tma, jsem mokrý potem a srdce mi divoce buší v šíleném kvapíku. Mozek odmítá přeřadit do normálního režimu, pořád se mi vrací ten fantaskní sen. Ale přeci jenom, pomalu, pomaloučku se daří srdce zklidnit a mozek přesvědčit, že …. aha…. já se ráno… no jo.. svatba… já se žením …. Ty jo, mazec. Taková magořina se mi zdála! Uff! Čeho je to podvědomí schopné, to si neumíte představit!
To byl sen….. vážně sen???
Zdroj foto:Pixabay.com
