Hledám cestu k mému snu: Příběh ženy plné kreativity a vášně
Jsem maminka. Jsem partnerka. Jsem žena. Jsem sestra, máma i kamarádka. Taky jsem hospodyně, kuchařka, uklízečka. V neposlední řadě zastávám posledních 8 let také pozici asistentky. Asistentka = holka pro všechno…
Práce mě bavila. Mohla bych říct, že v určitém časovém horizontu jsem byla spokojená a neměla potřebu se vyvíjet a stoupat. Do té doby, než přišla na svět dvojčata. Změnila můj život od základu. Najednou se čtyřleté „sezení na zadku“ změnilo v „oči, ruce, nohy všude!“. Musela jsem pracovat od rána do večera, přestože jsem čerpala „mateřskou dovolenou“. Přebalit, uklidnit, nakrmit, odříhnout. Naučit chodit, naučit jíst, naučit mluvit. Později být vzorem – naučit děkovat, prosit, omlouvat se, vyjadřovat vděčnost, pokoru, lásku. Ukazovat dětem funkční model rodiny, dávat jim příklad v nastavování životních a správných hodnot. Můj život se příchodem těch dvou duší obrátil vzhůru nohama.
Najednou se v těle spustil režim ON a to dlouhodobě. Žádný tvrdý spánek, žádná relaxace, žádný odpočinek. Práce, práce a zase práce! Po prvním velmi hektickém roce a půl jsem potřebovala první pauzu. Začala jsem kreslit… Nejdříve jen na miminkovská bodíčka. Potom jsem začala tvořit dekorace. Domů… Ne sobě, ale jiným. Najednou jsem se do kreativních činností ponořila natolik, že jsem ztrácela pojem o čase. Následující měsíce jsem relaxovala s tužkou v ruce. Potom taky s tavnou pistolí v ruce. Obhlížela jsem veškeré obchody s dekoracemi, které mi přišly do cesty, a že jich nebylo málo 🙂 Měla jsem chuť tvořit, kreativita neznala hranic, moje fantazie překypovala stále novými návrhy, plány…
Utekly tři roky. A já se zase vrátila na místo asistentky. K počítači. Ke stolu. Ke kopírce. K papírování. Bytostně mi začal chybět můj svět fantazie. Snažila jsem se dostat zpátky, ale šílená absence volného času dělá hodně. Školka, práce, děti… A je večer. Není prostor, není energie. Hledám cesty, jak se ke své oblíbené činnosti vrátit. Zvažuju možnosti, jak změnit směr a vyměnit zaměstnání, které je pro mě MUSem. Jak, jak??? Denně trávím 8,5 h na židli, která mě pálí pod zadkem. Kolik bych za tu dobu mohla zvládnout dekorací!!! Koordinace svateb, tvoření dekorací, vázání kytek, výroba originálních triček pro děti… Tolik plánů, tolik snů!!!
„Co mi chybí k mému snu?,“ pokládám si otázku. Odvaha? Finance? Správný impulz, jak pustit všechno a vrhnout se do nejistoty? Chci… Věřím… Žiju pro svůj sen a dělám spoustu kroků, jak se k němu dopídit. Možná je to moje netrpělivost chtít všechno HNED, TEĎ, OKAMŽITĚ. Možná je to můj strach z riskování. Možná ten strach… Hraje PRIM…
Jestliže víte o někom, kdo hledá
– velmi kreativní osobnost
-má skvělé organizační schopnosti
– ráda komunikuje s lidmi
– miluje všechno krásné
– má cit
– dává srdce do každé smysluplné činnosti
– poslední dny sleduje veškeré (nejen) svatební dekorační trendy
– dává maximum do svých cílů a snů
– je lidská
Pak mi dejte příležitost… Protože já nezklamu…
Zdroj foto:Pixabay.com
