Následující rozhovor vznikl za pomoci citlivého media… Berte jej, prosím, jako fantazii nebo inspiraci či sen. Nebo třeba možný náhled do myšlenek a pocitů člověka z dob minulých…protože i čas má svá pravidla a platnost…. Každý člověk je vyjímečný a jeho odraz zůstává….
Uveřejněno s laskavým svolením Gai.
O kom budeme dnes hovořit? .
Ludvík 14, Král slunce
Co o něm můžeš říct?
Byl jsem vášnivý člověk, který dokázal milovat. Také mě trápí nějaké smutky. Zaplavují mě slzy při vzpomínce na tento svět. Slzy a vášnivá láska.Miloval jsem život a Boha.
Byl jsem statečný a hrdý, klidný, vyrovnaný a velkorysý. Svět pro mne nebylo místo k žití, ale byl mou součástí a já jeho. Měl své jasné úkoly a byl jsem pevný.
Miloval jsem umění, hudbu, krásu, to vše jako poctu Bohu.
Co pro Tebe znamenali ostatní?
Je dobré říct, že můj osobní život jsem nevnímal vůbec jako něco soukromého, spíše jako poselství, které jsem se snažil naplnit. Měl jsem obrovské množství energie a možnost něco vytořit, nebo zrealizovat mi činila velké potěšení.
Jednal jsem s jasnou představou a s rozmyslem, zdvořile, ale rozhodně.
Skvěle jsem se vyznal v lidech, uměl v nich číst. Dokázal jsem posoudit jejich možnosti. K ostatním jsem přistupoval blahosklonně, s jistým nadhledem a odstupem, bohužel potřební mne příliš nezajímali. V jejich bídě bylo jejich místo. Stejně jako kůň patří do stáje.
Obdivoval jsem mistry, kteří jsou ve své práci dobří a skládají tak hold Bohu. Naopak mne obtěžovali lidé, kteří konají dílo nedokonale a ledabyle. Na ty jsem byl tvrdý.
Žít na tomto světě je velká čest a je potřeba pevně uchopit svou šanci prožít plný život. Je to jedinečná možnost!
Uměl jsem milovat člověka naplno a radostně. Toužil jsem pak být v jeho absolutní blízkosti a být milovanému oddanou duší.
Co pro Tebe znamenaly ženy?
Miloval jsem sex, je jako tanec. Nic násilného. Byl jsem vášnivý milenec, který si svou partnerku uměl vychutnat. Sex jsem prožíval velmi intenzivně. Žádná chlípnost.
Miloval jsem ženskou šíji a krásné vlasy, vůni ženy a její poddajnost. Při sexu mi nečinil problém být s neznámou partnerkou, pokud podněcovala moji touhu. Nebral jsem ženu jako meněcennou, jen jsem znal její místo.
Celkově jsem od lidí měl odstup, ale nebyl jsem chladný, hleděl jsem na ně jako na své milé, nebyl jsem ale naivní. Žil jsem tak, že každý člověk má své místo a úkol a očekával jsem od něj, že to pokorně přijme a bude v souladu s tím žít.
Jaké to je být králem?
Král je střecha i štít. Je plášť, který chrání. Zároveň ční majestátně jako zářící věž pokrytá drahokamy. Má náruč byla otevřená, i když jsem seděl nad vámi. Stejně tak já mám hlavu skloněnou před milostivým Bohem a on je nade mnou. Jsem pokorný služebník.
A proč jsi plakal?
Chtěl bych ještě jednou dostat tu šanci obejmout všechny, které jsem miloval. Něžně je stisknout a držet pevně šťastný… Hladověl jsem po spřízněné duši. Měl jsem ale sklony hledat dokonalost i u svých blízkých a zapomínal jsem prostě jen milovat.
Proč jsi “Král Slunce”?
O svém místě krále jsem nikdy nepochyboval. Byl jsem pro to zrozen. Miloval jsem barvy , krásu a ruch denního života. Krásné vůně a šustění látky při chůzi a tanci. Byl jsem připraven být zdrojem inspirace a řádu pro ostatní. Očekával jsem a žádal, aby mne okolní svět v mém konání podporoval. Žádal jsem pokoru a oddanost. Na oplátku se mohli mí dvořané a služebníci hřát v mém jasu. Byl jsem obklopen světem, který byl sladký a honosný. Věděl jsem, že je to jen pozlátko a po čase mne to začalo nudit. Neměl jsem ale sílu hledět na stinnou stránku života. Zraňovalo mne utrpení, smutek a špína. Utíkal jsme před tím. Pláču nad utrpením potřebných, nad jejich bídou a trápením. Za svého života jsem to nedokázal měnit. Každý člověk je Boží stvoření a Bůh si zaslouží být veleben v každém z nás. Kéž bych činil jinak.
Čeho jsi se obával?
Samoty. Neměl jsem rád ticho a tmu. Měl jsem pocit, že ve stínech je něco skryto. Měl jsem rád světlo a záři. Vše rozjasněné a barevné, denní světlo a květiny a ptáky… Bál jsem se toho, že jsem slabý. Chtěl jsem vykonat velké dílo a viděl, že mám jako člověk jen omezené možnosti. Měl jsem úctu k těm, kdo prožívají bolest. Ale i do toho jsem musel dorůst. Bolest je očisťující a odhaluje to podstatné. Trpící člověk nehledí na malichernosti.
Co pro tebe znamenal tvůj palác ve Versailles?
Zhmotnění mého snu, chrám s ozvěnami krásné hudby, které se nesou prostorem. Důkaz krásy, kam oko dohlédne.
Marie de Mancini?
Byla kouzelná, bylo to čisté jako hra dvou dětí. měli jsme společnou řeč, vše bylo snadné. Bylo to okouzlení. Souznění.
Merie Tereza?
Byla to nudná povinnost. Jako jít do práce bez zájmu a radosti, trochu s nelibostí. Neměla jiskru. Přijímala mne apaticky. Bylo o ni dobře postaráno, jak se sluší.
Madame de Montespan?
Dráždila mne. Byla nepolapitelná. Vyzývavá. Bylo v tom hodně živelné vášně. Miloval jsem sex s ní. Radovali jsme se spolu, provokovala mne a povzbuzovala v touze po krásách světa a světských radovánkách, které jsem i já v té době vyhledával .
Madame de Maintenon?
Byla pevná a klidná. Utěšující. Pomáhala mi být dobrý člověk. Měla pevné zásady. Chtěl jsem vedle ní dosáhnout rovin, ve kterých mne převyšovala. S ní jsem měl domov. V bezpečném tichu a teple. Miloval jsem ji bez vášně, jako zralý muž miluje svou ženu, se kterou je sám sebou. Byla to pro mne úleva. Můj život byl náročný a vášnivý.
Chceš mi ještě něco říct?
Kde není otázka, není odpověď.
