Píše se rok 1915 a Polák Lucius Kerzelowski přijíždí vlakem do malé, sněhem zapadlé vesničky jménem Lemnowice v Severních Uhrách. Nastupuje zde jako začínající lékař do plukovní nemocnice Třetí armády.
Lucius studoval chirurgii a pro Hippokratovo umění se zcela zapálil. Medicínu miloval z celého srdce. Stal se průkopníkem ve zkoumání lidského myšlení, chtěl toto myšlení „vidět“. Pracoval na látce, která by cévy v lidském těle obarvila tak, aby byly vidět na radiografu a zároveň, aby látka nebyla pro člověka nebezpečná. Jeho zapálené zkoumání však naruší vypuknutí 1. světové války. Pro něj však válka představovala štěstěnu. Konečně mohl jít z přednáškových sálů univerzity rovnou léčit opravdové pacienty. Toužil pomáhat a zároveň se naučit co nejvíce v tomto fascinujícím řemeslu.
Za zdmi místního kláštera, ve kterém nyní sídlí nemocnice, ho překvapila svérázná a řekněme napůl šílená řádová sestra Margarete, která po odchodu posledního doktora sama zachraňovala zraněné vojáky. Prováděla na nich odhodlaně amputace končetin na provizorním operačním stole sestaveného z kostelních lavic. Avšak je to právě ona, kdo Luciuse během pár dní naučí více, než mu daly roky strávené studiem lékařských knih.
Jednoho dne jim do kostela za hustého sněžení přivezou na kárách nového pacienta. Ten není viditelně zraněn, ale nekomunikuje a ani nereaguje na podněty. Objevuje se u něj snad nová porucha, o které se v souvislosti s válkou mluví? Jde o nervový šok vyvolaný strachem a hrůzami na bitevním poli? Jedná se o tzv. válečný třas, válečnou neurózu? Lucius ho s Margarete ho začnou pracovně nazývat zimním vojákem. Pacientů s podobnými poruchami přibývá. Bohužel k těmto vojákům není osud milosrdný. Jejich „postižení“ nenašlo pochopení u verbířů, náborových oddílů, kteří tyto vojáky považují za simulanty a dezertéry. Buď je odvedou zpět na frontu, nebo se je neštítí na místě popravit.
Lucius je touto poruchou mysli zcela fascinován. Toto poranění postrádá jakoukoliv logiku či vzorec, který by ukazoval na poškození nervů. Nedalo mu spát. Lucius se najednou neuměl smířit s vojenskou přísahou, kterou jako vojenský lékař složil, a to – za každou cenu vracet muže z nemocnic zpět na frontu, tzv. „zalepit, obvázat a poslat dál.“ A proto spolu se sestrou Margerete vymyslí nebezpečný, ale velmi chytrý plán, jak zachránit své chovance před návratem do válečných hrůz…
Lucius si začíná uvědomovat, jak ho jeho profese vysiluje, jak těžké je smířit se s nemožností pacienta vyléčit. Své řemeslo začíná proklínat. Avšak v těch nejhorších chvílích svého života nalézá rovněž to nejkrásnější – opětovanou lásku k ženě.
Vlastní pocit z četby: Nádherně napsaný román z období první světové války o odhodlání, odvaze, neuvěřitelné píli a oddanosti.
Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 2019 nakladatelstvím Jota. Celkem má 352 stran. Napsal Daniel Mason. Z anglického originálu přeložil Jan Kozák. ISBN 978-80-7565-505-9.
