Noční inspirace a její dopad na kreativitu: Přiznání amatérské umělkyně
Chce to klid. Jenže kde ho vzít? Oddávám se tedy relaxacím. Vemte si mě. A celkem to zabírá. Zvláště pak Jacobsonova progresivní, která pracuje se stavy napětí a uvolnění.
Dělám to, v co věřím, věřím v to, co dělám. Tak zní má nová ranní rozcvička.
Čím to, že bych měla psát bakalářskou práci, ze které mám sotva útržky, ale knihu mám skoro napsanou a bloguju jako o život? Představuji si ten pocit, jak odevzdávám svou bakalářskou práci…….Úleva. Nohy nahoře. Potlesk….nadšení v tváři mé vedoucí práce….Páni! To musím zažít! Jdeme na to! Co je pro mě 40 stran, když s tužkou, papírem a počítačem skoro spím? Pche.
K tomu se mi vybavuje, co říkával často můj táta. Vztahoval to však právě výlučně na školní povinnosti. Takže už chápu, proč kolikrát tolik věcí nešlo. „Všechno jde, když se chce“ – no právě! Kolik věcí se Vám tak v životě doopravdy chce? (Nepočítám dojít si na záchod.) Prostě co děláte rádi/rády, jen pro tu činnost samotnou? Je to většina toho, co děláte? Pak máte štěstí.
Taky ego se občas ozve, že se cítí dotčeno, zanedbáno nebo tak něco. Vedu s ním nekonečné rozpravy, které by samy vydaly na sto(h) knih. Nedostatek spánku, následná únava. Když už se svalím do postele, nemůžu zabrat, jelikož má hlava je zmítáná tisícerými myšlenkami. Najednou máš skvělý nápady, co? Vstaň a zapiš si je….takhle jsem například pomalovala půlku svého šatníku tixkami na fexil…..chci říct fixkami na textil. Ty jsem si před nedávnem koupila, jelikož jsem měla chuť je vyzkoušet. To by bylo skvělé, jenže bylo půl čtvrté ráno. To u mě znamená za 3 až 4 hodinky vstát a být produktivní celý den (zn. ideál). Taky ty malůvky by asi vypadaly lehce jinak, kdybych byla v bdělejším stavu. No, dobře. Ale můžu si to aspoň říkat. Takhle jsem nejspíš jen úspěšně vytřídila oblečení, které už si na sebe nikdy nebudu moct obléct. Tak aspoň bude mít nějaká charita radost a mě se uvolní místo ve skříni.
Je teda fakt, že málokdy jsem tak super-bdělá jako právě okolo druhé – třetí ráno. Škoda, že to většina normálních jedinců spokojeně spí. Ale přeju jim to. Spánek je důležitý, o tom něco vím. Má bakalářská práce se týká spánkové deprivace. Paradoxem je, že od té doby, co jí píšu, mě nedostatek spánku navštěvuje opravdu takřka každou noc…..S tím rozdílem, že nyní ještě k tomu už vím, jaké jsou dopady a důsledky!!!
Postupně mě opouští i mí přátelé……Stick notes!!! Nikdy jich nemám dost. Mám je polepené snad všude. Po zdech, na počítači, v denících, na toaletním papíru….jsou to mí miláčci, kteří mi neustále připomínají, kde mám kdy být, s kým proč, kdy je dead line apod.
Práce kvapná, málo platná. Svatá pravda. Nepočítám už rozbité propisky od nutkavého cvakání (v psychologii tomu říkáme anankasmus). Vynořuje také se mnoho vzpomínek. Na všechny zdary i nezdary. Na první vytržený zub (proč mě napadá zrovna tohle? Nějaká super metafora?), na první lásku, na poslední rozchod…
Prostě normální pocity a problémy, které řeší mnoho lidí v různých fázích života. Ale já vím, že mi to všechno stojí za to. Minimálně za ty pocity, co už mám teď, natož až konečně zrealizuji svůj první kurz nebo až budu v rukou držet SVOU vlastní knihu psanou s láskou a energií! Takže – do práce a zábavy!
Zdroj foto:Pixabay.com
