Zima.
Světla lamp se jasně odrážejí na vodě. Nikdy tak moc jako právě v zimě.
Světélky osvícený Karlův most. Nikdy tak moc jako právě v zimě…
Tma. Jen ta nepatrná světélka, zima deroucí se do morku kostí a představy.
Já, zachumlaná v zimním kabátku, omotaná teplou šálou, se radostně procházím panoramaty města, zastavuju se a vychutnávám si. Nejen ty krásy, které má každé město v něčem jiném. Ale nejvíc právě to, že je zima. Tohle roční období je pro mě bijícím srdcem.
Ukrytá pod vrstvou oblečení, pod černou tmou, která zahalí město už když jdu z práce domů, a když se zadaří, sněhem zatají dech bílá nádhera.
Ty nádherné pocity, když máte milující rodinu. Když kolem sebe máte kamarády, které máte opravdu rádi. Když máte práci v prostředí, ve kterém se cítíte jako doma.
Ze srdce bych to přála všem lidem.
Ten pocit, když každý okamžik stojí za to. Nikdy tak moc jako právě v zimě
