Jednou ze základních příčin našich rozporů je neustálé sebepoměřování. Bez přestání se srovnáváme s někým, kdo je bohatší, hubenější, intelektuálnější, citovější nebo slavnější, než my a má čehosi navíc. “Víc” hraje v našem životě mimořádně důležitou roli.
K čemu to slouží? Z jakého důvodu to děláme? Jsme tak vychováváni od útlého dětství. V každé škole pomeřují žáka X s žákem Y, a Y se pak pokouší být jako X. Kdyby tohle přestalo, kdyby člověk odsunul každý ideál, každý opak a všechno, co vytváří dvojakost – co by se ve vás událo? Když přestanete vytvářet protějšek, mysl se stane velmi citlivou a inteligentní, schopnou velké vášnivosti, kterou jste ztratili svým úsilím “být jako ona/on”. Bez této vášnivé energie nikam daleko v životě nedojdete…
Když se přestanete srovnávat, jste tím, čím jste! Až dosud jste doufali, že poměřování vám umožní, abyste se rozvinuli, vyrostli, získali na inteligenci nebo na kráse. Mohlo k tomu ale dojít? “Fakt” je to, co jste vy sami, a srovnáváním tento fakt jen rozdrolujete, což je plýtvání silami. Jakmile “spatříte” to, co jste, dá to vašemu pohledu obrovskou energii.
Umíte-li se na sebe dívat, aniž byste se zároveň měřili, poměřovali, srovnávali, neznamená to, že vaše mysl upadne do sebeuspokojení. Pouze bude mysli od základu zřejmé, jakým způsobem dochází ke ztrátě energie, které je tolik zapotřebí k pochopení života.
Zdroj: D. Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
