Například si myslíte, že jednou budete šťastní, a máte obraz sebe sama, jak časem dosahujete určitého výsledku. Na základě toho, co mysl někde “zahlédla”, a také na základě vaší touhy a dalších myšlenek vám vaše mysl říká: “Jednou budu mít úspěch, jednou budu šťastná, jednou bude svět nádherný”. Tento interval – čas – je vytvářen naším myšlením.
Je možné tento čas (interval) zastavit? Je možné žít plně, aby mysl nepřemítala o zítřku? Uvědomme si, že “psychický čas” je utrpení. Například včera nebo před tisíci včerejšky jste někoho milovali, měli jste partnera, který odešel, ale vzpomínka zůstává a vy si i nadále připomínáte radosti a bolesti s ním spojené a hledíte zpátky do minulosti, nejrůznějšími přáními a touhami. Myšlení, jehož prostřednictvím si takhle znovu a znovu počínáte, ve vás živí něco, čemu se říká utrpení. A zároveň umožňuje psychickému času, aby přežíval.
Dokud je zde časový interval udržovaný myšlením, vaše utrpení musí trvat, a s ním i strach. Není možné se ptát, zda někdy tento časový interval skončí, protože to je jen pouhá myšlenka, idea, a časový interval je tu znovu a vy byste mu padli znovu do pasti. Řád ve svém nitru je zapotřebí nastolit hned, v tento moment. Stejně jako když při bezprostředním nebezpečí čas mizí a člověk jedná okamžitě.
Zdroj: D. Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
