Jak se pozná dobrý terapeut? Dá se syndromu vyhoření předejít? Proč je důležité být sama sebou? A co konkrétní relaxace? Vše se dozvíte v následujícím krátkém rozhovoru.
Dnešní doba je velmi uspěchaná. Myslíte si, že společnost vyvíjí větší “tlak na výkon” spíše u žen nebo u mužů?
Oboje. Nemyslím si, že ze své pozice mohu hodnotit, kde je tlak větší nebo menší, ale řekla bych k tomu to, co je pro mě samotnou důležité, abych onomu tlaku mohla čelit. Zásadou číslo jedna je ukotvenost sama nebo sám v sobě. Každý by si měl uvědomovat svou vlastní sebehodnotu, věřit své intuici a denně se aspoň na pár minut spojit sám se sebou, ať už dechem, meditací nebo nějakou aktivitou, kdy cítíte jen sami sebe. Pokud to budete praktikovat každý den, máte výborný základ ustát jakýkoliv tlak z venku. Pořád je to totiž tlak společnosti, ne váš. Plnit si svoje sny, sledovat svoje pocity a nepodléhat plnění očekávání ostatních, jak máme často ve zvyku. Pak je úplně jedno, jestli jste muž nebo žena.
Přiznat si syndrom vyhoření je těžká věc, která vyžaduje odvahu. Mnoho lidí se za to stydí, mají pocit, že zklamali. Jak se pozná, že je načase “šlápnout na brzdu”?
Signálů je poměrně dost. Málo spánku, málo energie, cynismus, nekončící stres, přehnaná sebekritika, otrávenost každodenním životem, pocit vyšťavenosti a otupělosti a fyzické nemoci. Člověk je bez chuti žít, má pocit, že ztratil sám sebe, a že mu nikdo nerozumí. Cítí se jako prázdná schránka a má obvykle pocit samoty. Uzavírá se ve svém vlastní světě a nic ho nenaplňuje. Klíčovou esencí syndromu je emoční vyčerpanost.
Jak syndromu vyhoření předejít?
Především bychom měli poslouchat sami sebe. Naslouchat své intuici, pocitům a fyzickým projevům. Obecně máme v tomto směru tendence podceňovat signály vyčerpání, přehlížíme varování okolí a často dobrovolně potlačujeme vnitřní i vnější projevy vypětí. Pokud se denně napojujete sami na sebe, jste schopni tyto pocity včas sebediagnostikovat.
Která skupina lidí je tímto syndromem nejvíce ohrožena?
Nejohroženější je určitě skupina profesí, která vyžaduje denní práci a kontakt s lidmi. Častý je syndrom vyhoření u zdravotních sester a sociálních pracovnic, protože na těchto pozicích člověk víc dává, než dostává. Pak se to týká obvykle manažerů, právníků, učitelů, doktorů nebo třeba pracovníků call center. Netýká se to však jen práce, vyhoření se může dotknout i maminek na mateřské.
Jak se podle vás pozná dobrý terapeut?
Jako každý vztah i tady je základ chemie mezi klientem a terapeutem. I sebelepší terapeut si s klientem nemusí sednout. Znám to z vlastní zkušenosti. Sama jsem navštívila terapeutku, která měla padesát skvělých hodnocení, ale mě lidsky nesedla. Nebudila ve mě důvěru a už vůbec ne pocit potenciální pomoci. Terapii jsem předčasně ukončila. Před návštěvou bych se pokusila zjistit maximum informací o praxi terapeuta, přečetla bych si jeho články, recenze, ale nejvíce bych dala na svůj osobní pocit z každého sezení. Naopak bych nehodnotila podle vzdálenosti, ceny nebo pohlaví.
Co je pro vás v životě nejdůležitější?
Mít v sobě klid, mír, být zdravá a žít v přítomnosti. Protože když chcete změnit svět kolem sebe, musíte nejdřív změnit sami sebe. Odpustit každému, kdo vás zranil, zklamal či zradil a odpustit sami sobě. Jen tak najdete skutečný klid a harmonii. A tím, co vyzařujete, pak přitáhnete ty správné lidi, které vaši cestu budou s nadšením sdílet, budete mít více sebelásky, a budete celkově zdravější. A proto stojí za to na sobě pracovat.
Jak nejraději odpočíváte vy sama? Co je vaší duševní hygienou?
Vyzkoušela jsem opravdu mnoho způsobů různé relaxace. Věrná jsem zůstala každodennímu napojení sama na sebe. Denně 10-15 min se buď prodýchám, protáhnu, pustím si meditaci, hudbu nebo si jen tak přemýšlím o tom hezkém, co mi dnešní den přinesl. Kombinuji to se sportem, dobrým jídlem, přáteli, vařením, cestováním, filmy, čtením literatury nebo třeba vodní dýmkou s přáteli.
