Nejlepší dárek není věc, ale…

Na úplném konci léta, když už někteří obchodníci do médií začali zvolna uvolňovat vánoční promo, jsem si uvědomil, že letos ty Vánoce budou daleko více o duchovnu než o materiálnu. Taková je ostatně původní myšlenka Vánoc.

 

Díky znalosti místních poměrů mi už zkraje bylo jasné, že na stromek s ozdobami, kolínskou, nový X-box a erotické hračky pod ním, i na civilní balík s novým mobilem od manželky, můžu zapomenout. Řešil jsem taky, jak obdarovat svou úžasnou ženu. Z výplaty 5 tis. hrubého mi do kapesného přijde skoro litr, ale místní kantýna není TESCO, Douglas ani Victoria’s Secret, takže přede mnou další výzva. S tou mi naštěstí pomohla Zuzka a sama si vymyslela dárek. O tom jsem už něco napsal, a pověřím Zuzku o zveřejnění, ať o to nepřijdete. Pro tentokrát téma dárku pro ni teda přeskočím.

 

Jak mnozí víte, tak mám už dlouho v oblibě osobní rozvoj. V roce 1987, když jsem s ním začal formou mimoškolního kurzu angličtiny, tak se ještě označení osobní rozvoj nejspíš nepoužívalo. Za tu dobu jsem slyšel, četl a viděl spoustu zajímavých a inspirativních teorií, názorů a postřehů od spousty zajímavých, úspěšných a inspirativních osobností. Od Dalajlamy přes Marcuse Orlovskeho a Wayna Dyera až po ty ze žhavé současnosti, jako jsou Petr Ludwig (Konec prokrastinace) nebo Pavel Říha (ten je hodně aktivní v on-line světě). Ale znáte to. Z přednášek, seminářů a knih si zapamatujete jen zlomek. Navíc, jak se říká: “Poslouchat neznamená slyšet, slyšet neznamená rozumět, rozumět neznamená pochopit, pochopit neznamená souhlasit, souhlasit neznamená použít a použít neznamená použít správně”.

 

Vidíte, tentokrát na semináři jsem nejspíš poslouchal a …. doufám, že nyní i použil správně 🙂 Co jsem každopádně moc nechápal byly výroky o tom, že:

a) situace nám vnímané zrpvu negativně (nehody, nemoci, rozchody, vězení atd.) mohou pro nás být v případě správného nastavení (mindset) a správného postoje darem (Dalajlama);

b) úspěšný člověk, ne jen podnikatel, musí být připraven a schopen kdykoliv začít znova od nuly. Kolaps nebo krach jsou znamením, příležitostí k sebereflexi, ponaučení a restartu k lepším zítřkům (Kyiosaki).   

 

Upřímně, dovedete si to představit? Nemyslím tím, abyste si vzpomněli na to, že jste na YouTube viděli video o chlapíkovi, co se narodil bez končetin, a tím jak žije naplno, tak nakopává tisíce, možná i miliony lidí. Nebo že jste četli o celebritě, co pokořila rakovinu a díky tomu dala vzniku charitativního hnutí, v němž našla svůj nový smysl života na vyšším levelu. To ne! Myslím tím naprosto reálný zážitek varianty a) nebo b). Pokud ne, tak jsme na tom byli před několika týdny stejně.

 

Pravidelně si reviduju svoje myšlenky, zážitky a pokroky. Při jedné takové revizi jsem si uvědomil, že moje dlouhodobé odpojení od vnějšího světa je vlastně – ano, doopravdy používám to slovo – dar. Přinesl s sebou spoustu nepříjemných, ale o mnoho více neocenitelných věcí. Odpojil jsem se od Matrixu, a tak se zbavil závislosti na on-line světě. Vytáhlo mě to ze spirály workoholika se stovkami úkolů, kdy nebylo daleko k závislosti na alkoholu. Poměrně čerstvý vztah se Zuzkou úspěšně prošel několika zkouškami ohněm a seznam přátel (reálných, ne na FB) prošel přirozenou selekcí.

 

Mnozí, v některých případech ti velmi nápadní a zvuční, odešli. Místo nich nám do života vstoupilo možná méně, ale zato opravdovějších, možná nenápadných, ale loajálních přátel. Ukončilo se mnoho osobních i obchodních vztahů. Tím se mi uvolnila hlava, která teď má kapacitu dále a lépe tvořit. U Zuzky je to obdobně. Což o to, ač jsem to konečně pochopil a přijal, tak jsem se pořád zdráhal tento poznatek o daru sdílet se Zuzkou. Působí na mě tak paradoxně, že jsem si nebyl jistý, jak by to přijala. Proto jsem byl hodně v šoku, když jsem otevřel dopis, který psala během svátků. Hned na druhé stránce se zmínila o tom, že přes všechnu tu bolest vidí v tom, čím procházíme, smysl a považuje to za dar. Svým způsobem tím potvrdila nejen moje vlastní zjištění, ale i to, že ve svém růstu postoupila na další úroveň, že jdeme stále spolu nahoru. Hned jsem sedl ke stolu a začal psát odpověď:

 

“… navíc to může znít jako klišé z knížek á la Jak se dostat ze dna. Když si ale uvědomím, že já jsem ten, kdo sedí v kriminále a Ty ta, co je venku na všechno sama, a navíc přijdeš sama se stejným poznatkem, tak mi to už jako klišé nepřipadá. Spíše naopak to na mě působí maximálně autenticky.”

 

Tohle byl můj nejlepčí dárek!

 

No nic, pro dnešek mám s psaním padla. Jdeme chystat chlebíčky a dort na večer. To víte, i tady se slaví každý Nový rok. Samozřejmě bez alkoholu a drog, stejně jako na FairPlay Festivalu, kde jsme se se Zuzkou brali.

 

Martin