Ty, které mě znají osobně, ví moc dobře, že mám nějaké to kilčo navíc (prostě jsem typická česká holka selské postavy) a víte co. Vůbec mi to nevadí… dřív jsem to neskutečně řešila. V devatenácti jsem byla už tam mini krok od toho, aby se mi rozjela anorexie. Nesnášela jsem spoje velké pozadí a zkoušela jsem snad všechny možné cesty a způsoby, jak se nacpat do škatulky a hlavně velikosti modelek… (dle návodu z bravíčka, nejistější cesta, jak sbalit toho správného chlapa J) teď se zpětně musím smát sama sobě. Jak jsem mohla skočit na tyto společenské hry na ideál krásy. A to ani nemluvím o tom, že mě tyto pokusy a snahy o ideální postavu stáli tolik peněz, že bych za ně mohla být minimálně měsíc na dovče na Bali, což by mezi námi rozhodně i mému tělu udělalo líp, než všechny možné snahy, jak se narvat do nějaké normovací stupnice a mít správnou velikost pozadí i popředí J
Moje dnešní slova patří všem ženám, které trápí škrtící kalhoty, které u zrcadla pláči, které mají v kabinkách obchodních center pocit, že půjdou postřílet všechny výrobce oblečení, kteří ve snaze ušetřit a dělají oblečení stále menší a menší (přeci jen každý ušetřený kousek látky se počítá J).
Jenže co když si nás vesmír prostě přeje ve velikosti XL. Co když mě ve velikosti S a se zoufalým pohledem v očích přehlédne láska mého života, se kterou jsem se nahoře, jako duše domluvila, protože ona ví, koho má hledat… jenže ten správný vzhled nemůže najít… protože já z něj dělám nefunkční paskvil…
Je čas se smířit s tím, že nejsme roboti (alespoň zatím v to doufám) a že příroda stále vytváří jedinečné originály. Tak si holky užívejte to, jak vás příroda vytvořila i s vaší přirozenou barvou vlasů, špíčky, pihami a krátkýma nohama… prostě jste tak úžasné. Mě toto pochopení trvalo deset let mého života. Deset let, než jsem se smířila s tím, že prostě vždy budu mít větší bříško a zadek, že mě nikdy nebude bavit běhat a posilovna mi připomíná mučírnu. S tím že budu radši chodit v přírodě či tančit, než tahat činky. S tím, že nebudu nakupovat v klasických řetězcích, ale od českých výrobců, které umí šít krásné věci na normální české holky… s tím, že si bez výčitek hodím do kávy kostku cukru, dám si kvalitní chleba či si naliju dvojku bílého. Jak jsem psala. Nejsem roboti. Naše duše si chce užít požitky tohoto světa a mnoho se toho naučit. Neberte to jako omluvu pro někoho, kdo sežere deset dortů na posezení (to už opravdu je extrém, který není ok). Ale pro pochopení, že nemá smysl se týrat a zakazovat si vše možné i nemožné.
Neztrácejte jako já deset let života tím, že jsem se snažila ze sebe vytvořit někoho jiného, než skutečně jsem. Někdo hold pro splnění svého úkolu potřebuje dlouhé modelkovské nohy. A někdo zase pořádný zadek, aby když na něj spadne, tak přistál do měkkého J
Prohlašte se dnes za královny svého života, vytáhněte své nejkrásnější šaty a užijte si pocit, že jste krásné, jedinečné a správně, tak jak jste….
Petra
