JSME VZORY

Přemýšlím teď už nějakou dobu nad našimi vzory. A nad námi jako vzory. A dochází mi, že i já i můj muž i Vy všichni jsme vzory. Pro naše děti. Možná i pro děti kamarádů a známých anebo i pro ty kamarády a známý a taky to funguje přesně naopak. A to je velká zodpovědnost, která ve mně klasicky rozdmýchává snahu po dokonalosti a perfekcionalismu a stresuje mě. A přitom je to vlastně neexistující meta. A zbytečná. Stačí udělat to dobře, pečlivě a v rámci morálních hodnot. 
Když už mluvim o morálních hodnotách. Jsou pro mě strašně důležitý a jsou pro mě i určitým měřítkem s ohledem na to, že každý to máme jinak, ale jako společnost máme určité hranice nastaveny všichni stejně. A dostávám se k ňadru pudla. Sympatizuju s Václavem Havlem, protože prostě byl dobrej. A láska a pravda musí zvítězit nad lží a nenávisti. Ale pak je tu jeho osobní život plný nevěr a morálních poklesů. Stejně tak třeba J.F. Kennedy, Jack Kerouac, Jiří Sovák nesnášel děti – byl blbej??? Jan Werich měl milenku, Kopecký asi milion. A říkám si, jakto, že ty lidi nebyli čistý na všech frontách? Je to asi těžký. Ustát v životě všechno a udržet si bělost. Jak se s tim vyrovnat?
Možná stačí jen jedna věc. Odkoukala jsem jí od mýho muže. Když jsme spolu začali chodit, ptala jsem se ho, kdo je pro něj jako pro házenkáře vzorem. Čekala jsem, že mi začne vyjmenovávat zahraniční špičky a jasný esa, ale on mi řekl, že žádný vzory nemá, že se snaží bejt poctivej a makat a věřit sám v sebe. Nebylo v tom nic nafoukanýho. Naopak. Byla v tom velká vůle, síla a dřina. Která mě občas až srala. Místo toho, abysme jeli na výlet, přidal si můj muž trenink, když si nepřidal trenink, nemohli jsme jet, protože byl moc unavený, nebo nemohl jít večer do restaurace, protože byl druhý den zápas a tak dále a tak dále. Ale kdyby to tak nebylo, nedokázal by tolik skvělých věcí a nebyl by to on. Nezbývá mi než ho jen obdivovat.
Protože nejdůležitější je v tom ta myšlenka, dělat vše, jak vnímáme, že je to správný a věřit sám v sebe. Obdivuju ho, že na to přišel sám a tak brzy. Asi to má  v sobě. Tahle moudra a vyrovnanost. A tím mě taky někdy sere. Protože mu to závidím a má skoro vždycky pravdu a nadhled. A proto ho budu milovat navždy a odvždy.
Takže milé a milí, milujte své muže a ženy a hlavně taky sami sebe. Protože potom to můžeme naučit naše děti anebo ještě líp, odkoukají to přirozeně od nás jako od svých vzorů.

 Verun

 
PS1: V mym pupíku si tvoří modrá špína svůj vlastní svět. Nevzdává se a vzniká zas a znova. Podívejte se na ten svůj úžasnej ďůlek ještě dneska. Byla to Vaše první pusa. A pusa dává pusy. Takže lásku a mír.
PS2: Dneska jsme šli na houby. A zatímco Steli vyzařovala svou miminkovskou něžnost, Samík volal u každý prašivky, že má obrovskýho hřiba, Kiki volal, že vidí mech, modrý zvonky, lišejník a jitrocel, kterej si sbíral do kapsičky, na až bude mít tatínek zranění z házený. 
PS3: Vždycky když jsme jeli na výlet s babi a dědou z Roudný. Dala nám babi políbit křížek, abysme se cestou nezabili. Děda řídil tak, abysme říkali “Dědo, jedeš jako s hnojem” a on se zařehtal “Co jsem naložil, to vezu”. A zatáčkám říkal serpentýny a v těch serpentýnách mu babi tahala za volant a on se s ní s “Ale Věruško” na rtech přetahoval. A my se smáli a věděli, že se nic nestane, protože jsme přece políbili křížek..