Modelka na jeden den

Módní přehlídky jsem se zúčastnila jen jednou. A ač se to může zdát neuvěřitelné, jednalo se o benefiční akci pro okno pacientky s rakovinou prsu. 
Žiji na malém městečku (v severní Itálii) s 2.500 obyvateli, ale nádherné na celé akci bylo i to, že prakticky každá žena se s radostí zúčastnila. Nebyla to jen tak obyčejná módní přehlídka. Předváděli se vlastnoručně vyrobené modely z recyklovaných materiálů. Na molo vystoupilo přes 150 žen a mezi nimi i pár mužů. 
Bylo to léto roku 2015 a já, …v tom okamžiku jsem ještě nevěděla, že bulka na prsu je zhoubný nádor, …si uvázala na zápěstí růžovou mašli – symbol rakoviny prsu. ????
 
 
Ve středu 29. 5. 2019 proběhla Benefiční akce Bellis v Národním divadle v Praze, které jsem se zúčastnila opět jako „modelka“. 
Tentokrát jako zdravá žena, abych dodala sílu jiným bojujícím ženám. A věřte mi, ani krutou diagnózou život nekončí! Naše vnitřní krása je důležitá, ale ani estetická krása, není povrchní. 



Někdy je potřeba, ne přeměnit líčidly člověka, ale vyzvednout na povrch krásu, kterou nemoc vytlačila z povrchu.
 
Tak jsem vypadala v průběhu léčby

A takhle s rtěnkou na ústech.
„Líčení je povrchní! Je v tom marnost.“ 

Také si to myslíte?
Pravda je, že opravdová krása každé ženy vychází zevnitř. Z jejího sebe-vědomí, síly a ženskosti. 
Ale byli bychom pokrytci, kdybychom tvrdili, že vzhled a vnější krása v dnešní době nehrají žádnou roli! I když se možná může zdát, že líčení a oblékání jsou povrchní věci. Dnešní společnost svým způsobem povrchní je.
V životě mohu nastat okamžiky, kdy vzhled se stává extrémně důležitý, jako bychom s proměnou naší tváře přišli o vlastní identitu. 
Pokud o sebe pečujeme, stále nám na nás záleží. Někdy vnější krása není namyšlenost, ale prostředek k přežití. 

Z knihy I MOTÝLI PLÁČOU
123. 
23. března – Paní v čepici

Uběhl týden od poslední chemoterapie. Cítím se dobře, a tak jsem si sedla za volant sama a bez doprovodu jsem odjela do nemocnice na propláchnutí PICC. 
Sedím v čekárně onkologie, listuji časopisem, co se válel na stolku a dělám, že okolí nevěnuji zvláštní pozornost. Vzduch je zde těžký a vydýchaný, tíseň se vznáší v ovzduší jako obláčky kouře z cigarety. U automatu s kávou stojí hlouček sester a tlumeně si povídají. V malé ordinaci sedí u počítače žena a cosi soustředěně zapisuje.
„Ahoj…“ někdo mě radostně zdraví. Udiveně rozevřu rty, než však stačím cokoliv říct, žena promluví znovu: „Dlouho jsme se neviděly. Jak se cítíš?“ 
Hlas patří ženě v čepici, ale ta žena už na hlavě čepici nemá. Nalíčenou tvář lemují hnědé vlasy barvy zralých lesklých kaštanů, co se právě vylouply z pichlavé slupky. Její úsměv rozzářil místnost jako měsíc v úplňku noční krajinu. Zmizely i ty ošklivé brýle s tmavými skly, v místech, kde jí před pár týdny chybělo obočí, vyrazilo pár světlých chloupků, které si vystínovala tužkou. Byla krásná tak, jako by sem už ani nepatřila.
„Páni…“ vyhrknu, „vám ta paruka ale padne. No to je prostě nádhera…“ 
Mám takovou radost, že vstanu ze židle. Nevychovaně na ní civím, ale nemohu se vynadívat. Chytne mě za ruku a naznačí, abych se posadila vedle ní. 
„To moje dcery a manžel,“ řekne polohlasně a jako by to dojalo i ji, oči se jí zalesknou. „Víš, už se konečně odvážím jít sama nakoupit a zajdu si i s mužem do kavárny. Přece jen se s parukou cítím o hodně lépe… víc jako žena.“ 
„Jako nádherná žena,“ dodám.
„Ale jdi… zase to nepřeháněj.“ 
Lidé, kteří nikdy neprošli dveřmi tohoto oddělení, nepochopí, jak je estetický vzhled pacienta důležitý. Je jedno, jestli žena nosí paruku, šátek, či nic… je nesmírně důležité, aby se cítila dobře sama se sebou. 

“Každá žena má v sobě válečníka, který se nikdy nevzdává, bojuje proti protivenství, bojuje za své sny, postupuje kupředu pevným krokem, nenechá se srazit údery a nezlomí ji obtíže života.

Žena, která v sobě skrývá válečníka, je žena, která ví, že se vždy může spolehnout na sebe, která přijímá i své temné stránky. Dokáže chápat svět a svou cenu v něm. Ví, že v sobě neskrývá jen jedinou barvu, ale barvy duhy.”
 
 
Nádor prsu je nejčastějším závažným nádorovým onemocněním u žen a jeho výskyt stále stoupá. Přitom většina žen, u nichž je nádor odhalen včas, má díky současným léčebným postupům šanci na úplné vyléčení.
Nebuďte naivní, tak jako já před třemi lety, že vás se to netýká. Bohužel, se muže týkat každé z nás… a proto na sebe myslete, pečujte o sebe, a hlavně mějte se rády.
 Marky 
Za fotografie, které byly pořízeny na akci Bellis 2019 – mladé ženy s rakovinou prsu děkuji: Helena Szmigielová – fotografka