AGENTURA FATIMA – Barbora Peschová a Marky Volf – autorka knihy I MOTÝLI PLÁČOU
pořádají 30.11. 2019 v 18h – BENEFIČNÍ MÓDNÍ PŘEHLÍDKU – KRÁLOVNY RŮŽÍ v kulturním domě Hlučín u Ostravy.
Na molo nevystoupí profesionální modelky, ale ženy – onkologické pacientky, s vlastním příběhem a životní zkušeností, která bude inspirací pro další i zdravé ženy.
Zde si přečtěte příběh jedné z nich:
Jmenuji se Lucie, ale všichni mi říkají Lucinko. Už od dětství jsem ráda sportovala a věnovala se tanci. To mě přivedlo k myšlence stát se profesionální masérkou a vystudovat obor: sportovní a rekondiční masér.
Byla jsem 19 letou spokojenou studentkou.
Občas mě pobolívala záda, ale postupem času se intenzita a četnost bolestí zvyšovala. Navštívila jsem několik lékařů a vždy mi byly předepsány jen léky na bolest. Někdy i se slovy, že mám nízký práh bolesti. Při hospitalizaci na neurologii to zase byla „jen“ infekce močových cest nebo psychický původ bolesti. Pan homeopat nazval dokonce mé bolesti – bolestmi z nešťastné lásky.
Bolest zad se však stupňovala, stala se intenzivní – nesnesitelnou! Brala jsem na ni spoustu léků, tabletky i injekce, ale nic nepomáhalo. Musela jsem přestat chodit do školy, výuku už jsem nezvládala. Takže následovala další hospitalizace, kde konečně došlo i na magnetickou rezonanci.
Ještě ten den se mi otočil život vzhůru nohama.
Výsledky nebyly dobré, ale já tomu moc nerozuměla. Mamka je zdravotnice a ta hned věděla, že okamžitý převoz na hematologické oddělení nevěstí nic dobrého. Začalo kolečko dalších vyšetření, odebrání kostní dřeně a odebrání uzliny na krku.
Úžasný pan primář David Starostka z hematologie v Havířově (mamka nikdy nezapomene na jeho úsměv, trochu paradoxní v této situaci) nám oznámil diagnózu Hodkinův lymfom ve IV. stadiu. S naprostou jistotou v hlase nám sdělil, že prognóza, i přes pokročilé stadium, je velmi dobrá, a že to UMÍ léčit.
Nikdy jsem o jeho slovech nepochybovala.
Na nic už se nečekalo, cesta za zdravím bude dlouhá a já se po ní hned dala. Mamka mi ostříhala vlasy. Připravila jsem se na to, že vlasy po chemoterapii vypadnou, a tak se taky stalo. Ale vlastně mi to nikdy nijak moc nevadilo, všichni mi říkali, že mi to dokonce sluší! Začala jsem se soustředit na léčbu, užívala si podivuhodné péče sestřiček i lékařů v nemocnici, a když jsem byla doma, mamka mi byla pořád nablízku. Přestala chodit do práce a začala se mnou trávit každou chvilku. Dokonce mi pořídila pejska z útulku, aby nám bylo doma veseleji.
V nemocnici jsem se seznámila se super dobrovolnicemi z Nadačního fondu Pavla Novotného, které za mnou docházely a dodávaly odvahu mně i mamce. Staly se z nás opravdové přítelkyně.
Za to ze spolužáků ze školy se za celou dobu mé léčby neozval nikdo, a to vážně zamrzí. Ale co… život jde dál!
Poznala jsem spoustu skvělých lidí, kteří jsou na tom podobně, nevzdávají se a bojují. Podporujeme se navzájem a mám možnost zúčastnit se akcí, které bych jako zdravá nikdy nepoznala.
Co plánuji do budoucna?
Všechno bude záviset na výsledcích komplexního vyšetření. Doufám, že nádor díky léčbě úplně zmizí. Nejvíc se ale těším na benefiční módní přehlídku, kde se ze mě stane modelka na jeden den. Ráda bych také dál pokračovala ve své dobrovolnické činnosti. Cítím velký vděk za to, co pro mě dobrovolníci udělali, a proto chci jejich péči a energii touto cestou vracet dál. Mám v plánu dělat už jen to, co mě baví a naplňuje!
Rozhodně se ale chci příští rok vrátit do školy a dokončit si svůj životní sen: stát se masérkou.
Nejen nemocným lidem, ale všem bych chtěla vzkázat, aby se nebáli o svých problémech mluvit. Je lepší se někomu svěřit, než se v tom utápět sám.
“Co TĚ nezabije, to TĚ posílí” životní motto
Lucie Vášová
Lucie je i součástí projektu: líčení co vykouzlí úsměv
