Očekávání versus realita: Jak se naučit být šťastnější
Proč jsme někdy až moc často zklamaní a myslíme si, že v životě nemáme štěstí? Asi především proto, že máme úplně jiná očekávání a představy, jací bychom měli být, jak by se druzí měli zachovat nebo co by měli podle nás udělat. Pokaždé si říkám, vždyť tohle bych nikdy nedopustila nebo bych se zachovala úplně jinak. Ano, to je pravda, ale to mluvím jen já sama za sebe. Po určitých zkušenostech se neustále učím od druhých lidí nic neočekávat, protože to samé bych nemohla požadovat od nich. Co když naše představy budou natolik rozdílné, že opět dojdeme k stejnému bodu – zklamání. Každý máme úplně jiné představy o tom, co je a není správné, co nás dělá šťastnými nebo naopak činí nešťastnými.
Nemůžeme čekat, že se druzí zachovají stejně jako my. A tak pokaždé, když jsem byla na čemkoliv domluvená a z naší domluvy z ničeho nic sešlo, byla jsem zklamaná, naštvaná a ještě jsem si to dokonce sama sobě vyčítala. Předpokládala jsem, že se ostatní budou chovat stejně. Budou upřímní, budou dodržovat slib a hlavně jim budu moct důvěřovat. Poslední dobou se toto mé přesvědčení několikrát ztratilo v zapomnění tolika situací, že je celkem obtížné je všechny spočítat. 🙂
To mě donutilo se na chvíli zastavit a zase tak trochu být sama se sebou. Promyslet si, proč se mi v životě neustále dokola dějí ty samé věci, vrací se mi do života ti samí lidé. Nebo naopak přicházejí noví, ale jsou hodně podobní těm, kteří už tady několikrát byli. Říkám si, že to přeci nemůže být jen náhoda. Nebo bych snad na ně měla začít věřit? Každý musíme přijmout zodpovědnost sám za svůj život, nikdo jiný nám totiž nepomůže. Z tohohle “moudra” mi někdy běhá až mráz po zádech, na druhou stranu cítím, jak mi padá i obrovský kámen ze srdce.
A i když je to někdy tak těžké si připustit, že jsme strůjcem svého štěstí jen my sami, asi na tom přeci jen něco bude, co myslíte?*enzo*
Zdroj foto: Pixabay.com
