Dva týdny v deštném pralese: Dobrodružství, překážky a kouzla přírody
Mám za sebou nádherné 2 týdny v panenské přírodě deštných pralesů. Těžko popsat slovy, co všechno jsem za ty 2 týdny prožila. Pití vody z potoka panenské přírody deštných pralesů, sledování orangutanů, těch posledních z tisíců, co ještě na Sumatře zbyli *sad* Pochody džunglí, spaní pod širákem, koupání v potoce, ale nechyběly ani přisáté pijavice, které vám vycucaly krev, pár zabodnutých trnů z rostlin v rukou a nohou, odřeniny, spadnutí a podklouznutí, strach ze tmy a hadů – jsou tady kobry a krajty 😀 ! Bylo to náročné od prvního večera a od prvního obrovského pavouka v chatce. Vykompenzovaly to světlušky a floureskující housenky, houby a další havěť, která se po setmění v pralese rozsvítila.
Hurá k oceánu!
No a po tomhle obrovském a naplňujícím dobrodružství přejíždíme k oceánu. Musím se přiznat, že už to v pralese pro mě bylo dost náročné. Jak psychicky, tak fyzicky. Jako by podvědomí v noci stále pracovalo a já se nevyspala tak, jak bych si představovala. Každý den to bylo těžší a těžší a to jsme ještě poslední 3 dny nachodili džunglí kolem 20km i s batohem *sleep*
Teď jsme na ostrově Pulau Banyak, resp.na jednom z těchto ostrovů. Je to souostroví a kde jsme my, tak skoro nikdo další není. Máme v podstatě ostrov sami jen pro sebe. Očekávání jsou smíšená, ale určitě už se těším do sucha. V pralese je obrovské vlhko a stále prší. Uvědomila jsem si, co je největší luxus v pralese. Víte to? Mít čisté a suché nohy! Jo a taky rozpustný kafe 😀 !
Jde se sbírat!
Cesta z Tygřího domu nám trvala celkově téměř 24h a to je to jen 360km po souši a pak 5h lodí. Nemá asi smysl mluvit o silnicích, to je příběh sám o sobě a v Indonésii se prostě jezdí brzda, plyn, brzda, plyn. Hned druhý den ráno vstáváme v 6, bereme pytle a jdeme sbírat odpadky. Je toho tam dost! Tolik skla, konzerv a především plastu! Plast je peklo na zemi! A je až neuvěřitelné, co lidi dokážou vyhodit do moře. Hodně úlovků také tvoří boty. Většinou po jedné, ale našla jsem i v páru 🙂 !
Další den odjíždíme na jiný ostrov. Je to za příplatek 700 000 rupií, což je necelých 50 EUR, ale zase na druhou stranu, na tento ostrov jen tak povolení ke vstupu nedostanete. Chceme to využít, i když ještě nevíme, co všechno nás čeká!
Po 3h cesty lodí jsme tam. Jdeme se vybalit a odpoledne sbírat odpadky. Dozvídám se, že tam kousek za rohem „bydlí“ krokodýl. To už mi po pravdě přijde trochu moc. Kor, když krokodýl klidně sežere člověka a navíc má 99% úspěšnost lovu! To mě opravdu neuklidňuje! Ale všichni ostatní jsou v pohodě, tak se na to snažím nemyslet…
Velký sběr odpadků může začít!
Je čtvrtek 9.3.2017 a začíná velký sběr odpadků. Vstáváme brzy a vyrážíme přes džungli na pláž, kde kladou v noci želvy Karety vajíčka. Nemám pořádnou obuv, takže místo, abych chodila v žabkách, rozhodla jsem se chodit bosa a řeknu vám, je to peklo! Bolí to, ale nemám jinou možnost, musím to nějak zvládnout! Je to masakr! Na pláži je skládka vedle skládky. Nechápu, jak tohle někdo může vůbec dokázat! Je to začarovaný kruh. Bylo by potřeba, aby byli vzdělanější, alespoň, co se týče odpadků, ale bojím se, že tohle je pro ně spíš sci – fiction…
Večer se jdeme podívat na to, jak želvy kladou vajíčka. Je to nevšední zážitek a musíme si dávat pozor, abychom je nevyplašili. Jsou obrovské! Probíhá to tak, že želva přijde z moře, vyhrabe si díru a cca 30min. klade vajíčka. Pak díru zahrabe a odkráčí zpátky do moře. Takhle to zní fádně, ale být tu na místě, ještě navíc za blížícího se úplňku a dunění vln o skály je prostě něco neuvěřitelného.
Celý článek k přečtení zde:
http://blog.veronikapetrova.cz/2017/03/19/z-pralesa-rovnou-k-oceanu-jde-se-cistit-a-snad-tam-konecne-vsichni-trochu-proschneme-d/
Těším se příště odněkud
Vaše Veronika Nikita
Zdroj foto: Veronika Petrová
