Samota se dotýká všech a velmi souvisí se vztahy. Sami k sobě a k druhým. Přestože ji zažíváme více či méně všichni, není to příliš časté téma ke sdílení. Jak se samotou naložit, aby nám v ní bylo dobře?
Cestou do Prahy poslouchám rádio a slyším výsledky průzkumu, ve kterém se hodnotily dopady covidových opatření na psychiku lidí. Hovoří o velkém nárůstu obav z osamělosti oproti jarní vlně. Není divu. Nejistota narůstá a ani pochmurné počasí optimismu nepřidá. Potkávám se s kamarádkami Markétou a Mirou a téma samoty je tu nečekaně znovu.
Markéta je úspěšnou podnikatelkou s uměleckou duší, všemi značně oblíbená a inspirativní. Když se bavíme o jejích začátcích, vzpomíná na časy, kdy to tak snadné nebylo. Celé dny seděla doma a tvořila, s nikým takřka nepromluvila. Co jí pomohlo se otevřít a rozmluvit, bylo sdílení svých videí v uzavřené skupině na facebooku.
Mira zase vypráví historku z jednoho rána. Že prý jí tuhle volal 8letý syn, nedlouho poté, co se potkali u snídaně. Dozvídá se, že kupodivu nic nepotřebuje… Vlastně ano. Cítí se odloučený od kamarádů a „jenom“ potřebuje slyšet svojí mámu! 🙂
Jak je vidět, víc než kdy jindy je nakládání s časem a samotou více než aktuální.
Trávit čas jen sami se sebou může být osvobozující, ale i depresivní. Může jít o vzácné okamžiky klidu a souznění nebo naopak trýznivé peklo. Kde je rozdíl?
Rozlišujeme totiž samotu a osamělost.
-
Samota jako občerstvení naší duše a zdroj síly.
Pokud bereme samotu jako formu psychohygieny v dnešním hektickém světě, pomáhá nám zvládat stres a zátěže. A je jen na nás, jak ji využijeme. Někomu stačí změna činnosti, procházka, dát si kafe, vanu nebo vzít knížku. Je zdrojem načerpání nových sil. Odhazujeme masky, můžeme vydechnout, nemusíme hrát žádné role, zažíváme úlevný pocit být sami sebou! Byť máme své partnery, děti, kolegy nebo sousedy rádi, potřebujeme si čas od času od všeho oddychnout. 🙂
-
Osamělost jako nevyhovující stav a příležitost ke změně.
Když se cítíme osamocení, jde o stav, kdy nějakého důvodu naše duše strádá. Nezávisle na tom, zda jsme nebo nejsme obklopeni lidmi. Děje se to, když nemáme vybudované hlubší citové vztahy, chybí nám sociální kontakt, bráníme se být upřímní nebo se třeba cítíme nepochopeni. V první řadě jde tedy o to, uvědomit si a pojmenovat příčinu. Vězte, občas je to pro sebe sama velmi těžké. Obrátit se na kouče, terapeuta nebo psychologa vůbec nemusí být od věci. Osamělost dost často souvisí s depresí a černými myšlenkami. Z bludného kruhu vám pomůže právě někdo nestranný. Navíc na to zkrátka nejste sami. 🙂
-
# Introverti zvládají izolaci lépe.
Mohlo byste čekat, že situaci s lockdownem lépe zvládají introverti. Bohužel je to mýtus. Jednak proto, že daleko hůře a intenzivněji prožívají emoce a strach. Obvykle také mají vytvořenou menší síť přátel, kteří by je mohli podpořit. Když žijí sami, vzrůstá u nich úzkost. O virtuální přátelství nebo komunikaci příliš nestojí. Na druhou stanu, pokud žijí v s rodinou, potřebují pro dobytí baterek mnohem větší prostor pro sebe.
-
# Virtuální svět je účinnou náplastí na samotu.
Schválně, jak dlouho vám vydrží radost z lajku? Nebo jak hlubokou zažijete empatii skrze smajlíka? Také srovnávání s ostatními členy sociálních sítí může naopak vést k ještě větší frustraci a úzkosti. Sociální sítě poskytují určitým způsobem sociální kontakt a společnost. Někdy je to také bohužel i jediná možná forma sdílení, kterou se svými blízkými máme. Bohužel opravdovost úplně nenahradí.
-
# Samota jako čekání, kdy mě z toho někdo vytáhne.
Neznám snad nikoho, koho baví čekat. Dobrá zpráva je, že vytáhnout se můžeme sami. Potřebujeme jen vyvinout trochu úsilí. Třeba zvednou telefon a někomu vašemu srdci blízkému zavolat.
-
# Když někomu zavolám, nedovolám se. Nemám komu. Nebude mít čas.
Je velmi lehké na depku ze samoty nabalit další strachy, strašáky, výmluvy typu: „Jsem největší osamocený chudák na celém světě, stejně za to můžou rodiče, partner, tenhle a támhleten. Takže když se pokusím někomu zavolat, určitě telefon nezvedne. Což jenom potvrdí to, že jsem všem naprosto ukradenýýýýý (-náááá)!!! “
Kdybyste se na sebe dívali jako na film v televizi? Jak dlouho byste tenhle program vydrželi? Tlačítko ovladače držíte vy sami! 🙂
Jak tedy smysluplně naložit se samotou?
Nejlepší je, nechat se opět inspirovat praxí. Zeptala jsem se kamarádky Evy, která překonala spoustu nelehkých životních situací. A teď se jí daří regulovat jak čas pro sebe, tak na to, být s lidmi. Podle ní je dobré, pokud člověk má v sobě alespoň trochu bojovný charakter. Nebo ho prostě musí v sobě objevit!
Kromě toho nedá dopustit na knihu Neprošlapanou cestou. Než si vytvořila bezpečný kruh opravdových přátel, pomohla jí v mnoha těžkých situacích, kdy si připadala na všechno sama.
Kačka je přes 10 let bez partnerského vztahu. Takže zná tohle téma z různých stran. Říká, že nejvíc osamělá se cítí v situacích, kdy by moc ráda sdílela radost nebo potřebuje pomoct (zejména u oprav nebo když jde o „technikálie“ J). Pomáhá jí, když napíše zprávu, zavolá nebo jen tak vyrazí do obchodu, někam mezi lidi. Na facebooku má spoustu přátel. Stále hledá rovnováhu mezi tím, aby to nebyla jen náplast nebo únik, ale pozitivní způsob přesměrování myšlenek.
Znáte vlastní míru využití sociálních sítí? Kdy vám poskytují dobré útočiště a kdy si raději dopřáváte digitální detox?
Celý článek, včetně: 10+ užitečných tipů jak na samotu naleznete na www.hanaholinka.cz.
Přeji vám adventní čas ve vybrané společnosti.
Ať už se sebou, rodinou nebo v kruhu opravdových přátel.
Krásný advent.
Hanka
