Co znamená rozbité zrcadlo? Jak se vyrovnat s pověrami a vnitřní transformací
Když se však rozbije zrcadlo, mnoha lidem se sevře krk a pocítí strach.
Proč?
Protože někde v našem podvědomí, ale i ve vědomí je uložena informace o sedmi letech smůly. Jako dítě jsem o smůle a zrcadlu poslouchala často.
Moje sestra byla expertka na ničení zrcadel a její děti také.
Mamka takovými pověrami žila. Věřila jim do morku kostí a šířila svůj strach dál, kdykoliv někdo zrcadlo rozbil. Byla přesvědčená, že rozbité zrcadlo může za všechny katastrofy, které sestra prožívala. A kdykoliv měla příležitost a nějaké další se rozbilo, hned jí tuhle pověru připomněla.
Jakoby zrcadlo mohlo za to, jaké máme naše vnitřní nastavení.
Já jsem nedávno rozbila zrcadlo také. Tedy bylo to spíš zrcadlíčko, ale střepů bylo požehnaně. A hned jsem si na pověru vzpomněla, ale strach či panika mě nezachvátily. Naopak jsem cítila, že zrcadlo, které prasklo, mi sice něco ukazuje, ale rozhodně to není nic, čeho bych se měla bát.
Najednou se mi před očima objevil obraz a v něm jsem viděla samu sebe, jak se do zrcadla dívám. Viděla jsem, jak pohlcuje energii, kterou vysílám, když se do něj dívám. Začalo mi docházet, co vlastně vidím a proč právě teď leží zrcátko na zemi v několika kusech.
Změna je život a někdy je velmi nutná.
Když o tom budete chvíli přemýšlet, přijde vám to logické a jasné jako to, že ráno vyjde sluníčko. Naše myšlenky, pocity a rozhodnutí mají nějakou energii. Zrcadlo tuto energii pohlcuje do sebe. A bohužel ji neumí transformovat.
Proč tedy vlastně praskají?
Nevím, zda to, co jsem viděla svým vnitřním zrakem je globální, ale mnohých z vás se to jistě bude týkat.
Zrcadla se rozbíjí i proto, že už jsou unavená z té vší těžké energie a potřebují ji pustit. Fungují tak trochu jako kameny – minerály. Ty také praskají, když už je toho na ně trochu moc. A také když ukončujete svou vnitřní transformaci. Samy moc dobře poznáte, z jakého důvodu místo zrcadla máte střepy na zemi.
Možná jste na sobě hodně pracovaly a změna už je tak markantní, že vám vesmír skrze zrcadlo posílá informaci o dokončení procesu stávající proměny. Možná však vaše zrcadlo prasklo, protože jste se místo radostně na sebe samu dívaly s despektem, zlobou, kritikou a neláskou.
Když je to ta první možnost, tak si pogratulujte a poděkujte vesmíru za krásný, jasný vzkaz. Že transformace je dokonána. Alespoň pro tuhle chvíli 😉
Pokud se vás však týká druhá možnost, pak neplačte nad rozbitým zrcadlem, ať má jakoukoliv hodnotu. Ale vědomě zameťte střepy a během zametání se sebou uzavřete dohodu, že k sobě budete laskavější, něžnější a nebudete tolik kritické. Tím také očistíte uvolněnou energii z rozbitého zrcadla. Ona se pod přívalem pozitivní energie hezky promění a rozmělní se v prostoru.
Pak si pořiďte nové zrcadlo.
Takové, ke kterému budete rády přistupovat, a bude se vám líbit. Kdykoliv půjdete kolem něj nebo se budete před ním opečovávat, přistupujte k němu s vědomím, že si zasloužíte mít se rády a chovat se k sobě hezky.
Proč?
Udělá to dobře vám, ale i vašemu zrcadlu. Pozitivně naladěná žena vědomá si své krásy je pro zrcadlo stejně očistná jako hadřík a okena, a vy sama se budete cítit skvěle. A o to radostnější a hezčí bude váš pohled do zrcadla. Nakonec můžeme být vlastně rády za to, že praskají a jsou z nich jen střepy.
Mimochodem, sebevědomé ženy, ženy, které ví, že jsou krásné, se svých zrcadel nemusí ptát tak jako královna v pohádce o Sněhurce. Ona i zrcadla vědí, že ty nejkrásnější ženy před nimi právě stojí.
Až se zase nějaké zrcadlo rozbije, vzpomeňte si, že vesmír vám posílá vzkaz – MĚJ SE JEŠTĚ TROCHU VÍCE RÁDA.
Láska k sobě navíc prohlubuje intuici.
Zdroj foto: Pixabay.com
