Známe to všichni. Ten scénář, kdy je potřeba se s partnerem, šéfem, kolegyní, kamarádkou o něčem dohodnout, a už od začátku rozhovoru je jasné, že to nebude jen tak. Že taková ta normální, běžná výměna názorů, která v určitém předvídatelném tempu a atmosféře spěje ke svému závěru a očekávané dohodě nebo řešení, se někde zadrhla.
Už když jste žádala o ten rozhovor, cítila jste napětí, vzpomínáte? Ale mávla jste rukou, přece nebudete pod vlivem nějakých „pocitů“. Jste racionální a toto je jen dohoda v rámci běžných úkolů nebo drobných vstřícností. Kdo půjde v příštím týdnu kdy na oběd, kdo si kdy vezme dovolenou, jak poskládáme texty do dalšího vydání, koho pozveme na pracovní oběd, koho pozveme domů na večeři, kam pojedeme na dovolenou anebo proč ještě nejsou hotové ty tabulky, o které jste kolegyni žádala už před několika dny.
Očekáváte normální diskusi, vyříkání si rozdílných názorů na věc, jste dokonce předem psychicky připravená, že některé úseky debaty nemusejí být úplně snadné. Proto se raději obrníte trpělivostí, pro jistotu přidáte úsměv, vyhrnete si rukávy a… A někde je něco špatně. Kulatý stůl má najednou hrany tak ostré, že se bojíte o něj opřít.
Co se děje? A proč někdo vaše slova pinká přes stůl, jako by jimi chtěl smečovat a uhrát bod za každou cenu? Z jakého důvodu se odehrávají tyto podivné schválnosti, které tolik znepříjemňují kolegiální nebo partnerskou atmosféru?
Odpověď není jednoduchá a jako všechny mezilidské interakce souvisí s osobní vyspělostí, momentální náladou, stavem těla a mysli, s počasím… prostě se vším, co tělo a mysl ovlivňuje, včetně planetárních aspektů, které jsou především symbolickým vyjádřením energií různého druhu v daném prostoru a čase.
Každopádně, nezoufejte. Jestliže se dnes nemůžete hladce domluvit se svou kolegyní nebo partnerem, ale víte, že partner nebo kolegyně (kamarádka, šéfka, matka, dcera, syn, otec, tchýně…) je jinak spolehlivý člověk a důvěryhodná bytost, buďte trpěliví a věřte tomu, že každý úzký vztah funguje jako spojené nádoby.
Za podmínek jinak oboustranné náklonnosti a úcty je princip jednoduchý: když vy o něco zvolníte, druhý bude mít možnost trochu přidat, a energie se pozvolna vyrovnají. To, že se blíží soulad, poznáte snadno. Druhý stojí o dohodu a smír stejně jako vy a neklade porozumění do cesty schválnosti.
Vztah je rovnováha, a spor má smysl jen tehdy, pokud vede k většímu pochopení. Narážíte o sebe a zároveň hledáte dobrý kompromis. To platí nejen mezi partnery v lásce, ale i v rodinných a pracovních vztazích.
Máte-li partnera, který chce mít vždycky navrch, který dlouhodobě arogantně odmítá vaše názory nebo dokonce prosby, zvažte setrvání v tak nevyrovnaném vztahu. Máte-li kolegu, který se dlouhodobě vůbec nechová kolegiálně, a vy mu nemůžete ani věřit, ani se na něho spolehnout, změňte kancelář nebo zaměstnání.
Svých blízkých partnerů, a je jedno, jestli milostných nebo pracovních, si musíme (chceme) vážit, nikoli se jich obávat a mít se před nimi na pozoru. A kdo si váží nás, našeho citu i našeho nadání, naší spolehlivosti a vstřícnosti, ten se k nám chová jako skutečný partner, v pravém smyslu slova.
Proto schopnost domluvit se je lakmusovým papírkem jakéhokoli vztahu, a schopnost dávat druhému přednost jeden z důležitých atributů lásky. Naděje, která překonává úzké hranice osobních vztahů.
