Proč odkládáme důležité úkoly a jak tomu předejít: Rady od odborníků
„Mám rád, když se blíží termín dokončení,“ napsal jednou anglický spisovatel science fiction Douglas Adams. „Mám rád, když to frčí.“
Všichni máme zkušenost s tím, že jsme chtěli dokončit nějakou činnost nebo nějaký úkol, ale odložili jsme to na později. Někdy jen čekáme, protože se o nějaký úkol moc nestaráme, ale někdy o něj máme zájem – a přesto raději děláme něco úplně jiného. Já někdy uklidím celý dům místo toho, aby si vytřídil všechny své papíry – dokonce i když vím, že je nutně potřebuji vytřídit.
Proč odkládáme některé činnosti? Jsme nastaveni tak, abychom takhle někdy fungovali? Nebo je něco v nepořádku, když takhle přistupujeme k práci a odkládáme své úkoly a činnosti?
Tyto otázky jsou hlavním cílem výzkumu profesora Elliota Berkmana, který by mohl nabídnout nějaká vodítka z neurovědy – především ohledně toho, proč odkládáme činnosti a jak to všechno překonat.
Udělat či neudělat?
Všechno začíná jednoduchou volbou mezi tím, zda právě teď budete pracovat na daném úkolu nebo budete dělat cokoliv jiného (např. jiný úkol, něco zábavného nebo nedělat vůbec nic).
Naše rozhodnutí vykonávat nějakou činnost je dáno tím, jak moc si v tento okamžik ceníme dokončení projektu – psychologové to nazývají termínem „subjektivní hodnota“. A odkládání úkolů (prokrastinace) je z psychologického hlediska to, co se stane, když hodnota jiné činnosti převáží nad hodnotou daného úkolu, který máme provést nyní.
Tento způsob myšlení vede k jednoduchému triku, jak zatočit s prokrastinací: najít způsob, jak zvýšit subjektivní hodnotu daného úkolu (který máme nyní vykonat) ve vztahu k hodnotě jiných věcí. Mohli byste buď zvýšit hodnotu vašeho projektu, snížit hodnotu rozptýlení nebo zkombinovat obojí.
Například místo toho, abych uklidil svůj dům v době, kdy si potřebuju udělat papírování, bych se mohl zaměřit na otázku, PROČ je třídění papírů pro mě osobně teď tak důležité. Nebo bych si mohl představit, jak je uklízení nepříjemné.
Je to sice jednoduchá rada, ale dodržování této strategie může být docela obtížné, hlavně proto, že existuje tolik věcí, které snižují hodnotu vykonání činnosti právě v tento moment.
Když je termín dokončení v nedohlednu
Lidé nejsou zcela racionální v tom, jak si cení věci. Například stokorunová bankovka má přesně stejnou hodnotu dnes jako ji bude mít za týden, ale její subjektivní hodnota – tedy náš osobní pocit, jaký budeme mít, když budeme tuto bankovku vlastnit – závisí na dalších faktorech.
Lidé mají tendenci znehodnocovat peníze a jiné zboží na základě času, a to se nazývá termínem „opožděná sleva“. Například jedna studie ukázala, že pro lidi je v průměru totéž, když by měli získat 2 500,- za 3 měsíce, nebo 2 100,- hned na ruku. Lidé by raději oželeli 400 korun, než aby si počkali několik měsíců a získali větší sumu.
I jiné faktory ovlivňují subjektivní hodnotu, například to, kolik peněz jste v nedávné době získali či ztratili. Klíčovým bodem je, že neexistuje dokonalá shoda mezi objektivní a subjektivní hodnotou.
„Opožděná sleva“je faktor, který je důležitý pro prokrastinaci, neboť k dokončení projektu dojde v budoucnosti. Dokončení nějaké činnosti je tedy totéž, co opožděná odměna – takže hodnota daného úkolu (který máme teď udělat) v přítomnosti je snížena. Čím vzdálenější je termín dokončení, tím více je pro nás daná činnost nezajímavá – a mizí naše snaha pracovat na projektu hned teď.
Studie opakovaně ukazují, že tendence odkládat činnosti funguje na základě ekonomických modelů „opožděných slev“. Navíc lidé, kteří sami sebe označují za „prokrastinátory“ (lidé, kteří neustále odkládají činnosti na později), vykazují zveličený efekt. To znamená, že snižují cenu včasného dokončení nějaké činnosti mnohem více, než ostatní lidé.
Jeden ze způsobů, jak zvýšit hodnotu dokončení určitého úkolu spočívá v tom, že si budeme intenzivně představovat, jak je termín dokončení dříve.
Článek byl původně publikován na theconversation.com, přeložila Jana S.
photo credit: pixabay
