Když jsem byla malá holčička…
…věděla jsem přesně, čím a kým bych chtěla být. Dokonale jsem vnímala, jaké je mé poslání a co mám tady v životě udělat.
Jak už to bývá… noo to se vlastně domnívám, že to tak bývá.. možná nebývá, ale přeci… Dostala jsem se na cestu, která mi všechno jasné vědění přeargumentovala a různými trochu kostrbatými kličkami mě dovedla někam jinam. Začala jsem hrát hru, že to vlastně nevadí, že na všem se dá najít to dobré a nad nedobrým se musí přimhouřit oko, nebo obě!?? Kdo se tak rozhodne, cítí sice na každém kroku trochu nekomfortu, ale čert to vem. Život není peříčko. Úvahy typu – OK..jsem sice trochu někde jinde, ale to se určitě poddá. Musíš na sobě více pracovat, musíš tomu věnovat ještě větší úsilí a pak se to zlomí a zažiješ ty pocity, které jsi měla při pomyšlení na to čím, jednou budeš… BLBOST
Sice blbost, ale nic není ztraceno 🙂
Tentokrát je skutečně jedno, že jsem zasloužilá matka dvou prima chlapečků. Je jedno, že blabla spoustu povinností, závazků a nevím co ještě.. Důležité je, že díky bokolnostem, tématům, lidem, které se kolem mě najedou vyskytly, jsem se najednou objevila znovu na rozcestí… jedna cesta září více než ty ostatní. Tentokrát ji neminu.
Vzpomeňte si na to, čím jste chtěla být, když jste byla malá holčička
Kde jste teď?
Nikdy není pozdě…
Byl by někdo ochoten mi zapůjčit/prodat učebnice Biologie nebo atlas člověka? 🙂
Jak jste na tom Vy milé ženy? Našly jste svoji správnou cestu? Jaký byl milník toho, kdy jste si uvědomily, jak chcete svůj život směrovat? Zdolávaly jste nějakou překážku? Jaké je to žít život dle svých představ?
