Jsem v Římě a příjemný chlapík při západu slunce vytváří obří bublinový závoj. Návrat do dětství – snažím se zachytit bubliny a prostupuje mě vlna štěstí. V tom přichází „flashback“ a já si cestou do hotelu uvědomuju, že před 4 lety by se mi o tom všem mohlo jen zdát. Byla jsem byla na dně, fyzickém i emocionálním.
ŽÁDNÉ RADOVÁNKY,
žádné procházky po parku, natož v cizí zemi, jen čiré nic. Spíše holé zoufalství. Nevěděla jsem, co se svým životem dál. Vyhlídky děsivé: celý život v posteli, nemohoucí, bez partnera, bez práce, bez lásky. Cítila jsem absolutní bezmoc.
Měla jsem bolesti 24/7, které zmírňovaly jen na 4 hodiny nejsilnější analgetika, ze kterých mě bolel žaludek a padaly vlasy. Práci – rozuměj postarat se o sebe a odvést syna do školky – jsem si plánovala na týden dopředu. Zvládla jsem maximálně 1 činnost denně, vyklidit myčku nebo vyprat.
ŽÁDNÉ VYHLÍDKY NA ZLEPŠENÍ
Manžel odešel za mladší a já byla bez práce. Vydržela jsem sedět nebo stát maximálně 5 minut. Většinou, když jsem ušla pár kroků, noha se mi zablokovala a zůstala mi vzadu. Nejhorší byla domácí samota, která byla smrtonosná. Zírala jsem do stropu a říkala si, kvůli synovi, „do 60 to vydržíš!“.
Připadá mi to jako scéna z nějakého hororového filmu. A pocity? Absolutní samota a beznaděj. Už mi nešlo ani brečet. Vůbec jsem nevěděla, co dělat. Když mi doktoři řekli, že pro mě už nemůžou nic udělat, byla jsem na dně, na dně oceánu.
BUBLINKY ŠTĚSTÍ
Tohle všechno mi připomněly bublinky štěstí. Občas je dobré ohlídnout se zpátky a být vděčná za život, kterýho si většina lidí neváží. Většinou až po krizi si uvědomíme, že nic z toho, co máme, není samozřejmost. Dnes jsem šťastná, že cestuju, pracuju a konečně zase žiju!
Předpokládám, že mnozí z vás nejste na dně oceánu. Možná ale přemýšlíte, jak vystoupit z každodenního kolotoče povinností a jak změnit svůj život. Nebo vám to neklape ve vztahu a přemýšlíte, jak ho nakopnout. V hlavě se vám honí černé scénáře a vy nevíte, jak je zastavit.
MAGICKÉ MILNÍKY
tak nějak bych pojmenovala akce, které mě pomáhají zasáhnout svůj cíl nebo zatočit s bubáky:
-
Já vím, je to fakt těžký, když vás něco štve, ale vystupte z roli oběti. Přestaňte obviňovat kdo za to může, tím nic nezískáte, jen se zavrtáváte hlouběji do problému a vaše nespokojenost roste. Nejen to! Vy si tímto postojem vytváříte čím dál horší zážitky
Cukrkandl aneb vždycky jděte za tím, co chcete. Já chtěla smát se zase jezdit na kole. Přijde mi to absurdní, že láska ke kolu mě dostala z životní krize.
Mějte pro-aktivní přístup. Tak tenhle výraz jsem v korporaci nesnášela, ale v životě se hodí a funguje. Kdyby Popelka čekala doma na prince, měla by kulový s přehazovačkou a né prince a půl království k tomu. Čili: přestaňte fňukat a začněte něco dělat.
Pozitivní přístup. Teď mi řeknete: „Luckooo, tohle není nic nového!“. No, máte pravdu, není. Ale ruku na srdce: kdo z vás se obklopuje převážně pozitivními lidmi, čte si povzbuzující články a předříkává si každý den afirmace? Já vím, je to „opruz“, ale funguje to.
Tohle je jen střípek z mé mozaiky. Vím, že i vy můžete mít v hlavě nejen pozitivní scénáře, ale hlavně pozitivní výsledky. To je oč tu běží. Ať už chcete více zdraví nebo lásky, s tímhle přístupem dokážete ve svém životě zázraky. Jestli chcete proměnit bublinky štěstí ve splněné sny, můžete přijít na kurz SAMA SEBOU. Dozvíte se, jak pracovat sama sebou a změnit tak svůj osud. Já mám už život mám ve svých rukou, a co vy? Podělte se s námi o to, co vám:))
