Vraťme se nyní k hlavnímu bodu: je možné v sobě vyhladit násilí? Je možné, aby se lidská bytost – žijící v jakékoli společnosti – vnitřně očistila od veškerého násilí? Jestliže to možné je, pak to do světa vnese nový způsob života.
Krišnamúrti k tomu podotýká: “Nejde mi ani trochu o to, abych vás o čemkoli přesvědčoval. Je to váš život, ne můj. Jak žijete, je vaše záležitost.”
Většina z nás přijala násilí za svůj životní výraz. Dvě strašné války nás nenaušily nic, nanejvýš budovat větší a větší bariéry mezi lidmi. Jak to tedy udělat, když se chceme zbavit násilí? Nelze nikam dospět analýzou, ať už vlastní nebo odbornou. Ta třeba něco trochu posune, možná se trochu zklidníme, anebo získáme určitou citlivost, ale celistvé pochopení to nepřinese.
Rozebrat svůj problém ovšem musíme umět, aby se naše mysl během takového rozboru dostatečně zbystřila, protože teprve bystrost, pozornost a vážnost umožňuje vnímat celistvě. Běžný člověk nedovede přehlédnout věci jedním pohledem, tj. celistvě, to je možné jen tehdy, když je schopen zahlédnout i všechny detaily.
Někteří lidé se domnívají, že se zbaví násilí tím, že se chopí představy nenásilnosti a domnívají se, že tímto ideálem – který je v opozici vůči faktu násilí – se lze skutečnosti zbavit. Ale to možné není. Ideálů jsme tu měli bezpočet, mnoho posvátných knih, ale násilí tu existuje pořád. Proč tedy neodsunout slova a nezabývat se násilím přímo?
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
