Jde vám o to, abyste vyřešili násilí v okolním světě, anebo jej zkoumat, jak existuje ve vás? Pokud si kladete otázku, jak žít nenásilně ve světě plném krutosti, chtivosti, hrabivosti a závisti, a obáváte se, že vás to zničí, tak stále ještě nežijete v míru.
Násilí je nutné chápat jako fakt, a ne jako představu; jako fakt, který existuje v lidské bytosti. Abychom se s problémem vypořádali, musíme být především otevření a naprosto zranitelní. Musíme se sami před sebou otevřít, a naše mysl musí být v takovém rozpoložení, aby vyžadovala projít tím vším až do konce. Nesmí se zastavit někde v polovině cesty a prohlásit, že dál se jí už nechce.
Jak říká Krišnamúrti: “Pak mi musí být jasné, že jsem násilná bytost. Zažil jsem násilí v podobě zlosti a žárlivosti, v podobě svých sexuálních choutek a jako svou zlobu a nepřátelství, která jsem vyvolal. To všechno jsem zažil, znám to a říkám si: Celý ten problém chci pochopit, a nejen jeho část, která se projevuje například válkou, nýbrž veškerou svou agresivitu včetně té, kterou se vyznačují zvířata – k nimž patřím.”
Násilí není jenom zabíjení druhých, ale je i v ostré mluvě, v gestu, jímž jsme někoho smetli, a také v tom, když jsme pěkně poslušní, protože se bojíme. Násilí nejsou jen organizovaná jatka ve jmému boha, národa nebo státu. Násilí je něco mnohem subtilnějšího a hlubšího, a nám jde o to, abychom prozkoumali jeho hlubiny…
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
