Taky jste se do něčeho vrhly s nadšením a věděly jste, že to dokážete a ono to dopadlo jinak?
Bojuju teď trochu se svým egem a musím říct, že je to těžký boj. Neočekávala jsem, že se do něčeho vrhnu a půjde mi to jako po másle, ale pořád jsem doufala, že mám nějaký talent, že je jen třeba ho objevit a trochu podpořit.
Po několika měsících učení se zákládů online marketingu jsem složila test a i když vím, že jsou to jen základy, udělalo mi to radost a hned na to přišla nabídka na psaní článků, což mě doslova nakoplo.
Vrhla jsem se do toho a přesto, že pracuju deset hodin denně na sadu na Novém Zélandu a musím říct, že je to těžká práce, jezdila jsem domů a pracovala do noci. Byla jsem opravdu šťastná a i když jsem na jednom článku strávila dost času, stálo mi to za těch 40,-Kč a za tu zkušenost.
Dostala jsem zadání na 14 článků, tip na výlet z každého kraje ČR. Pro někoho pohoda, ale pro mě docela oříšek. Nebyla jsem v Čechách asi čtyři roky a spoustu krajů jsem ani neviděla. Vím, že na jednu stranu je to ostuda a až se vrátím, chci to napravit. Přesto jsem si informace vyhledávala a pustila jsem se do toho s nadšením.
Musím uznat, že ve škole mi slohy nikdy moc nešly. Gramatika nebyl až takový problém, ale nemohla jsem ze sebe dostat svoje pocity a dát to všechno dohromady, ale psaní mě vždycky bavilo. Zkoušela jsem si psát deník, zkoušela jsem psát knihu, ale nejsem moc trpělivý člověk a tak mě to po nějaké době opustilo, nebo prostě nebyl čas.
Na konci týdne jsem články odevzdala, věděla jsem, že to nebude perfektní, protože jsem byla unavená, ale přesto jsem doufala, že se líbit budou. Odpověď, která mi přišla mě celkem zdrtila.
Články byly, podle slov blogerky, propadák a měly spoustu stylistických chyb a tak jsem jí spíš práci přidělala, protože je musela opravovat. Jsou to tři dny a dnes jsem poprvé otevřela počítač a rozhodla se, že o tom napíšu. Možná se mi uleví, možná to prostě jen ze sebe potřebuju dostat, abych zase měla chuť se učit a zkoušet to dál.
Už jsem se viděla, jak budu cestovat a psát články. Byla jsem šťastná, jako blecha, že mi dal konečně někdo šanci, ale zjistila jsem, že psát o místech, kde jsem nebyla není lehké. Ale jsem zase tady a zkusím to znovu. Možná ne hned a dám si ještě pár dní na zotavenou, ale nechci to vzdát.
Zajímá mě, jak jste se vyrovnaly s neúspěchem vy?
Napište mi do komentářů 🙂
