Za všechno může maminka: Vtipné příhody z každodenního života s batoletem
Moje maminka mi vždy říkala “škoda každé rány, která padne vedle”, po které celkem často následovalo prohlášení (nebo tedy spíše zoufalé hysterické řvaní) “každý soud by mě musel osvobodit”. Veškeré pocity křivdy, které byly v mých dětských očích obrovské, jsou pryč. Mami – PROMIŇ.
Nechápu, jak mohla přežít s takovým satanem, jakým jsem byla. Ale ony ty boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Mlely skoro 30 let. Jak často se teď probouzím s předsevzetím “nezabiješ”.
Proč na ty děti nedávají v porodnici nějaký manuál? Zpětně soudím, že novorozeně zvládne každý. A jaký jsem měla strach, že mu něco udělám, když je tak drobný. Přitom je to tak jednoduché. Miminko stačí jen krmit, přebalovat, vykoupat, případně masírovat břicho od prdíků. Ale co dělat s batoletem? Vždyť je to horší než Gremlins.
Ten totiž, pokud budete dodržovat tři základní pravidla, bude roztomilým plyšovým zvířátkem. Jaká pravidla mám dodržovat já, aby se z dítěte nestala “ohavná, krvelačná příšera s morbidním smyslem pro humor” (jak se píše o Gremlinech)?
Čím se dá naštvat takové batole? Vlastně naprosto vším. Někdy mám pocit, že ho vytáčí do nepříčetnosti to, že dýchám. Deset příkladů? Jasně, dám jich dohromady klidně sto.
1. Když na něj mluvím – asi ho irituje můj hlas, jinak si neumím vysvětlit ten šílený řev. Každopádně už má domluvenou brigádu. Každou první středu v měsíci bude simulovat zkoušku sirén.
2. Když na něj nemluvím – no tak to jsem přehnala naprosto!!! Já si dovolím ignorovat pána tvorstva? Drzost nejvyššího kalibru!!!
3. Když mu nedám okamžitě polévku, kterou ještě dovářím na plotně – on chce totiž “poli” okamžitě a je mu naprosto jedno, jak to udělám. “Třeba udělej stojku na uchu, matko, ale já tu polívku PROSTĚ CHCI HNED!!!”
4. Když mu tu polévku konečně dám – já už jí ale “néééci” (Což je momentálně jeho nejoblíbenější slovo. V těsném závěsu je “NE!”)
5. Když je ta polévka teplá – “Ty jako neumíš uvařit studenou polévku? Já mám jako čekat? Koukej foukat jako vítr nebo budu řvát” – “Tak řvi, já dostala k narozeninám špunty do uší.”
6. Když je ta polévka studená – “Děláš si srandu? Kde si jako viděla, že by někdo jedl studenou polévku?!”
7. Když si sednu na křeslo (Ostatně jak nejrychleji přilákat pozornost dítěte? Sednout si na zadek a tvářit se spokojeně.) – “Před čtyřmi hodinami si seděla na gauči! Jak si můžeš vůbec dovolit změnit pozici a sednout si na křeslo!!! Budeš sedět kde ti řeknu, matko!” – “Tak to ses přepočítal, miláčku!”
8. Když nemůže doma nosit holinky – zavelí “holi-i” a jakmile mu je odmítám nasadit, je zle. Naposledy to zkoušel, když jsme byli na návštěvě u kamarádky. “Tak pojď, zeptáme se tety, zda se u ní doma mohou nosit holinky!” “Pro mě za mě, když přestane řvát, může v nich i spát!” Díky za podporu! 😀
9. Když ho sundám nahého ze skluzavky s vysvětlením, že si spálí svoji chloubu – tak tohle jsem přehnala maximálně!!!
10. Batole prostě můžete naštvat naprosto vším!!! Aspoň jedno pravidlo platí.
Bod číslo devět je praxe z dneška. Ale jak to je? Každý dobrý skutek má být po zásluze potrestán. Měla jsem ho nechat se spálit, třeba by měl aspoň proč řvát. Svojí touhou po budoucích vnoučatech jsem spustila vlnu hysterie. A pak už ho přivádělo k šílenství naprosto všechno!
Volala mi máma. Ptala se, jak se máme. “Chceš přijít o své jediné vnouče nebo o svoji jedinou dceru? Vyber si, ale HNED!” A víte co? Od včerejška je naším pravidelným návštěvníkem doma moje 86 letá babička. Takže nemám doma dítě jedno, ale dvě.
Všechny texty, které si přečtete o Dítěti jménem Kuba berte prosím s nadhledem, nadsázkou a humorem. Budu vám za to moc vděčná :-D. Sledujte nás i na Facebooku :-).
Zdroj foto: Pixabay.com
