Proč je důležité mít smysluplnou práci: Rady a tipy, jak ji najít
V létě jsem od své blízké kamarádky dostala otázku: „Proč si neužíváš toho, co už máš a pořád cítíš potřebu se za něčím hnát?“ Nebylo to poprvé, kdy tato otázka padla a nejen od okolí. Tu otázku jsem si často kladla i já sama. V ten okamžik jsem ale nedokázala jasně odpovědět. Jak mám pojmenovat ten pocit, který mě nutí jít dál, „nasávat nové zkušenosti a informace“, rozvíjet se, vidět, jak moje práce pomáhá ostatním?
Kdo zná PROČ, dokáže najít jakékoliv JAK. Friedrich Nietzsche
Věděla jsem, že potřebuji dělat něco, co má SMYSL, ale nevěřila jsem, že „jenom SMYSL“ může mít takovou sílu. K uvědomění, že to tak skutečně je, mi pomohlo několik zdrojů, které mi v posledních dnech „náhodou“ přišly do cesty, a které mě inspirovaly k tomuto článku – vychází ze statistik, z historie i výzkumů.
PRÁCE, KARIÉRA NEBO POSLÁNÍ?
Už před pár lety jsem si na sobě uvědomila, že svoji kancelářskou práci potřebuji nějak kompenzovat. Nenaplňovalo mě vidět jenom plnící se tabulku anebo čísla v reportech. Bylo sice krásné, když jsem našla lidem práci, ale tím můj proces skončil a věnovala jsem se dalším lidem. I když měla moje práce určitý smysl, byla jsem jenom jedním z tisíců lidí produkujících nějaký výkon. Byla jsem jenom mezičlánek a neviděla finální hmatatelný produkt, ke kterému jsem svojí službou přispěla.
Nejdřív jsem se to snažila kompenzovat fyzickou prací, kde jsem smysl a hmatatelný výsledek viděla poměrně rychle. Stačilo mi uklidit dům, natřít plot, posekat trávu, vymalovat pokoj a hlavně pořád něco zlepšovat, měnit, posouvat. Postupem času mi to přestalo stačit, protože v práci trávíme 1/3 svého života a já cítím silnou potřebu i během této doby dělat něco smysluplného. Něco, co mi dá nejen plat, ale vrátí mi zpět vloženou energii. Díky Petru Ludwigovi z GrowJob institutu už vím, že je to proto, že patřím k lidem, kteří smysl své práce vidí v určitém poslání.
Na své nedávné přednášce mluvil Petr Ludwig o 3 typech vztahů k práci
Typ = JOB (práce). Sem patří ti lidé, kteří berou práci jako nutné zlo a v pondělí se už těší na pátek, nenávidí svého šéfa, jsou věčně nespokojení atd.
Typ = CARRER (kariéra). Označují se jako kariéristé, kteří mají touhu posouvat se na profesním žebříčku. Pracovat jako top manažeři, mít luxusní auta, prestiž, více titulů, jednoduše určitý sociální statut.
TYP = CALLING (poslání). To jsou ti, kteří potřebují, aby jejich práce byla užitečná, aby alespoň malinko ovlivnili svět kolem sebe pozitivním směrem. Dávali do ní něco víc, než se od nich žádá.
Je důležité zmínit, že tyto 3 skupiny najdete napříč jakýmkoliv povoláním, ve všech typech oborů a to nezávisle na výši platu. Tj. můžete narazit na personalistu, který svoji práci dělá jenom proto, že potřebuje mít zaměstnání anebo jako prostředek pro svoji kariéru či jako poslání.
Navíc to, jak vnímáme smysluplnost své práce, vychází z našeho subjektivního pocitu a už ne tolik z okolí. Tj. jsou lidé, kteří budou vždycky nespokojení, stejně jako ti, kterým ke spokojenosti stačí velmi málo. Smysluplnost je to něco, co se můžeme naučit a vybudovat, ale pozor, nedá se nařídit. Musí vyjít z nás samotných, tj. musíme ji v sobě objevit.
JAK OBJEVIT SMYSL V PRÁCI?
Petr Ludwig představil 2 cesty, které se dají využít:
Prvním krokem je MILUJTE TO, CO DĚLÁTE. Stejně jako já ve svém srpnovém článku 7 důvodů proč nezůstávat dlouhodobě v nevyhovujícím zaměstnání, i on svým nespokojeným klientům nedoporučuje okamžitě změnit práci, ale najít smysl v současné práci, kterou dělají. Využít svých schopností a do svých pracovních úkolů dát něco ze sebe, něco víc, než se od vás čeká.
Bohužel tato potřeba naráží na současný tlak, kterému jsou zaměstnanci vystaveni. Díky nedostatku lidí na trhu práce (a možná i špatnému využívání lidského potenciálu) se stává, že šikovní zaměstnanci jsou přetěžovaní a nemají čas dávat do své práce více, než je nezbytně nutné. To vede k jejich dlouhodobé frustraci a důvodům odchodu například na „volnou nohu„. Statisticky tuto skutečnost potvrdil i pan Tomáš Ervín Dumbrovský, který v listopadu prezentoval data společnosti LMC (portály jobs.cz a práce.cz).
Já dodávám, že dnešní doba je navíc tak rychlá, že i když odejdete v pátek z práce s tím, že máte HOTOVO, v pondělí ráno máte ve své schránce kopu nových e-mailů……….proč? Protože toho mají všichni tolik, že raději některé věci vyřizují i o víkendech, aby se z toho „nepočtverečkovali“. Jestli to tak půjde dál, tak to s víkendy bude podobné, jako je to před a po dovolené. V pátek budeme ve stresu, abychom toho dokončili co nejvíc a v pondělí pod novým tlakem, kolik úkolů nám tu přes víkend přibylo. Jednoduše nebudeme mít nikdy nic hotovo a to je dlouhodobě neskutečně frustrující.
Petr Ludwig ještě doporučuje vzpomenout si a napsat konkrétní okamžiky v práci, které vám za poslední půlrok udělaly radost. Možná vám pomůžou podívat se na vše jinýma očima a zmírnit ten pocit frustrace, který v současném zaměstnání možná prožíváte.
Pokud jste nějakou dobu zkoušeli milovat co děláte a nepodařilo se, je na čase najít si novou práci, kterou budete milovat. Tj, najděte si novou práci a DĚLEJTE TO, CO MILUJETE.
CO JE TEDY DŮLEŽITĚJŠÍ V ŽIVOTĚ – SMYSL ANEBO ŠTĚSTÍ?
Protože smysl v práci tvoří velkou část celkového smyslu našeho života, nejde to od sebe striktně oddělit.
zdroj obrázku: přednáška Petra Ludwiga
Přední židovský psycholog Viktor Frankl, píše ve své knize Man’s Search for Meaning, že přežil holokaust právě proto, že stále věřil v určitý smysl svého života (i v koncentračním táboře vykonával svoji práci). Také říká, že i kdyby vám kdokoliv sebral téměř vše, zůstane vám něco, co vám nikdo nevezme. Je to poslední lidská svoboda, kterou je právě váš postoj k jakékoliv situaci, ve které se nacházíte. Tímto postojem/smyslem si určíte svoji životní cestu.“
Kdo se táže po smyslu života, klade otázku špatně. Otázky nám pokládá život sám a na nás je, abychom si na ně odpovídali.“ Viktor Frankl
Petr Ludwig k tomu jinými slovy říká: „Život má takový smysl, jaký mu dáme.“ A s tím nemůžu než souhlasit!
Ač to tak občas nevypadá, vše v našem životě má nějaký smysl – pro někoho to může být zplodit a vychovat dítě, pro jiného prodávat výbornou kávu anebo třeba zanechat světový vynález. Pokud známe svůj smysl, pak máme sílu jít dál, i když máme pocit, že nám osud nepřeje.
Navíc lidé, kteří vedou smysluplný život, investují do něčeho většího, než jen sami do sebe. Mají více starostí a větší míru stresu a úzkosti než šťastní lidé. Jejich potřeba dávat ostatním (svoje znalosti, zkušenosti, svoji energii,..) je mnohem větší než touha po štěstí.
Článek definuje štěstí, jako stav, kdy se soustředíme převážně na sebe na uspokojení našich současných potřeb, jako je finanční zázemí, možnost koupit si cokoliv chceme při vynaložení co nejmenšího úsilí. Cítíme se šťastní, kdy se nám daří, aniž bychom se museli příliš snažit anebo něco obětovat.
Je vědecky dokázané, že čím více vnímáme v našem životě (a tím i práci) určitý smysl, tím se snižuje riziko depresí, infarktů, mrtvice či Alzheimerovy choroby, máme lepší imunitní systém. Jednoduše, statisticky žijeme delší život.
Přesné hodnoty uvádí na své přednášce právě Petr Ludwig.
Pevně doufám, že vás tento článek bude motivovat k tomu, abyste ve své (stávající nebo nové) práci vykřesali ten svůj smysl a co nejvíce využili svoje silné stránky. Život je totiž příliš krátký na to, abyste měli práci, do které chodíte s odporem! Pusťte se do akce a změňte ke své práci postoj! A pokud se to nepodaří, je čas najít si práci novou.
Děkuji za Váš čas a přeji Vám krásný a smysluplný den
Vaše
P.S. inspirací mi byla přednáška Petra Ludwiga a také článek Viktora Frankla
Zdroj foto: Martina Koláčková
