Provedli mi sono a mamo prsou.
Řekli mi ať čekám. To čekání…
Pak přišla operace, chemo a ozařování… a opět čekám.
Pokud se nad tím dnes znovu zamyslím, uvědomuji si, že to byl poslední okamžik mého života, kdy jsem se mohla považovat za „normálního“ člověka. Nedocházelo mi to okamžitě, ale postupem času jsem zapomněla, co to vlastně znamená být “normální”, …být stejná jako ostatní. A nevím to přesně ani dnes, ale vím jistě, že nejsem “normální” osoba. Dusí mě nepříjemný pocit strachu, ale emoce dávají slovům křídla a ty mohou vlétnout. Některé dny a obzvláště v noci, se mi zdá, že bruslím na ledě mé duše. Mám obavy, že led praskne, ale pak zvednu pohled vzhůru …do vrcholků ojíněných stromů.
Kapitola: 114.
7. března, pondělí – Focení bez vlasů
Na hlavě mi nezůstal ani vlásek. Těch pár, co se zarputile ještě drželo, jsem oholila. Natřela jsem si na hlavu Nikyho pěnu na holení a použila žiletku na nohy. Už ani nohy si holit nemusím, má kůže je na celém těle hladká jako dětská prdelka. Řasy už také skoro nemám a obočí je hodně prořídlé.
Dnes se vysvléknu do naha, a to doslova. Odhalím zjizvené tělo, bandáž na paži, holou hlavu… Nacvičila jsem si pózu před zrcadlem. Připadá mi dokonalá.
Fotograf Antoni pustí hudbu, ztlumí osvětlení, fotoaparát cvaká do tmy…
Kdo mě neviděl nahou, neví nic o mých snech. Moje sny jako by byly náhle vyčerpány časem, který se zastavil. A přesto jsou ve mně uzavřeny všechny sny světa. Sny, které se mohou skutečně splnit, i když ne vždy podle plánu. Protože tento svět je plný nekonečných zvratů, změn, které mě překvapily. Ale pokud se nevzdám, splní se mi všechna přání.
Čekala jsem na štěstí a vnitřní klid, až v této chvíli jsem si uvědomila, že toto čekání bylo zbytečné, uvědomila jsem si, že jsem pronásledovala přelud.
Dokonalé tělo, krásná tvář… to, za čím jsem se honila, je mi k ničemu… ta hromada masa nejsem já.
Svlékám se do naha a vidím si až pod kůži.
Bouře ustala.
Mé naděje a sny se promítly do jediného snímku. Antoni dokázal zachytit moment, v němž je vidět nekonečnost v mých očích. Lidé si šeptali za mými zády, že můj život končí… a nikdo nechápal, že se právě rodí…
A abych to šuškání zatrhla, zveřejním fotku, kde jsem nahá. Není to žádný akt, na pravém prsu a v podpaží je viditelná jizva, ale bradavky jsou zakryty levou rukou s omotanou bandáží. Pod obrázek připíši: „Až mě potkáš na ulici, podívej se na mě. Ale dívej se na mě jako na ženu, co nic neporazí… ne jako na nemocného člověka.“
Chvíli otálím s prstem na myši a pak kliknu. Možná, že jsem na oné sociální síti někoho šokovala, snad i pohoršila, ale je mi to jedno.
Co si myslí zbytek světa už neřeším.
I motýli pláčou – Focení
-
Co je zabijákem naší energie a motivace, nejen k poznávání jazyků?
MarkétaKrálová||Osobní rozvoj a podnikání
Už dlouho jsem nezasedla k počítači, abych vám napsala nějaký přínosný článek, protože poslední dobou potřebuji být více spíše...
-
Tajuplné odkazy našich snov…
NoraŠulíková||Osobní rozvoj a podnikání
Láka vás pochopiť, čo sa deje v krajine snov? Chcete objaviť, čo o vás hovoria vaše sny? Túžite porozumieť...
-
Tajomstvo modrej lagúny…
NoraŠulíková||Osobní rozvoj a podnikání
Cestovanie, gurmánske zážitky, radosť zo života a dobrý pocit zo seba, to je niečo, čo mi mi ešte pred...
-
NA KAŽDÉM KONCI JE HEZKÉ, ŽE NĚCO NOVÉHO ZAČÍNÁ
TerezaSchillerová||Osobní rozvoj a podnikání
Pojďte se mnou zpátky do listopadu 2018 Napsala jsem tehdy krátce po slavnostním křtu tento článek. Na jaře...
-
Jak cvičit a neublížit si
AlicaSzabó||Osobní rozvoj a podnikání
V dalším díle seriálu Můj (k)rok tentokrát o dynamické neuromuskulární stabilizaci le ano, řeknu to zase na rovinu. S nástupem...
-
Jak dopadl můj program Od Imbolcu po Samhain
RenataPetříčková||Osobní rozvoj a podnikání
Pod statné stromy jsem jim na Imbolc odevzdala akva aura křišťál. Nejlépe odpovídal mým ročním záměrům. Zklidnění, vyjádření emocí...
-
Recenze knihy Kroky v dešti
Denisa Šimíčková||Osobní rozvoj a podnikání
Kniha Kroky v dešti je rozdělena do pomyslných kapitol. V té první se vyprávění dotýká let 1979 až 1981 a dovídáme se...
-
Změníme svého partnera?
Stanislava Gabriel Waldštejn||Osobní rozvoj a podnikání
Ve své práci ale i v běžném životě slýchávám časté konstatování, že si svého partnera postupem času změníme k obrazu svému....