Pohřby nemám vůbec rád, ale samozřejmě na hřbitov chodíme. Položit kytičku, zapálit svíčku a zavzpomínat. Někdo si na hřbitov chodí popovídat a prosit za odpuštění.
Do Stráže nad Nisou jezdíme a nyní budeme jezdit asi častěji za vnoučkem. Na mapách jsem si našel kde se hřbitov nachází a při procházce jsme tam zavítali. Zaujal mne krásnými hrobkami, náhrobními kameny a upraveností. Obešel jsem ho dvakrát, abych něco nepropásl. Zajímavé byly i výhledy na Ještěd.
Nechyběl ani památní France Jozefa k 60 výročí jeho panování. Avšak co se mi nejvíce vrylo do paměti a do srdce, byla deska s Andílkem. Kristýnka se dožila pouze jednoho roku. Celou cestu domů a vlastně dodnes na to myslím. PROČ?
Ano hřbitovy jsou svým způsobem krásné, ale někdy vypovídají o strašných věcech v našem životě.Mnozí říkají, že SMRT je vysvobozením.
VĚŘÍM
