Začalo to jedním heslem před dávnými lety, kdy jste si s velkou slávou založili emailovou adresu. Dejme tomu, že se jmenujete Tereza Vlková, a heslo jste si dala Tera. Tera je dobré a lehce zapamatovatelné, a o to šlo to především, před dvaceti lety se hackerů nebál skoro nikdo. A pak to pokračovalo a založení si PINU ke kartě, kde to chtělo jen čísla. Vedle Tery tedy přibyla kombinace čtyř čísel, ale mozek se stále necítil zahlcen. Jenže pak přišla další sláva a sice nový mobil a s ním PIN k přístroji a pak heslo pro komunikaci s operátorem. To už se mozek zahříval. A vůbec netušil, že bude hůře.
Kamkoli chcete jít, cokoli chcete dělat, nejdříve si rezervujete přes internet, a abyste se mohli rezervovat, musíte se přihlásit, a abyste se mohli přihlásit, musíte si zvolit účet, a tak máte účet k různým jógovým studiím, multikinům, knihovnám, on-line obchodů. A už si vůbec nevystačíte s Terou. Nemluvě o internetovém bankovnictvím, kde už heslo musí být promyšlenější a datové schránce, která po vás chce po čase heslo změnit, což je pro váš mozek fakt milé.
Napište heslo, které musí mít nejméně pět znaků – zní požadavek a vy heslo Tera měníte na Terra.
Doba pokročila a vy si chcete zřídit další účet ať už k čemukoli a požadavek zní: Napište heslo, které má alespoň sedm znaků, jedno číslo a jedno velké písmeno. TeraVlk25. Je vám 25 a vy si libujete, že si to budete dobře pamatovat. A Tereza se jmenujete stále. V osmadvaceti už nevíte, jestli byla na konci pětka nebo šestka a jestli jste dala Tera či Terra.
Ale pak doba pokročí a vy skončíte u hesla: Terrra22*28!VLK). Samozřejmě v různých kombinacích, jak s příchodem nové a nové doby přichází promyšlenější požadavky.
A pak stojíte v obchodě, chcete platit kartou, zadat PIN, jako už po tisící ve svém životě, a najednou cvak, mozek vypnul, pusto, prázdno. Nevíte nic. Ale lautr vůbec nic a nedostali by z vás ani heslo Tera.
