Energetická nabíječka
Dokud vám někdo neřekne, jak se vedle vás cítí, můžete si myslet cokoli, Že otravujete, že si stěžujete, že jste moc hluční, že jste jak slon v porcelánu (ano, to jsou přesně MOJE přesvědčení po většinu života).
Ale opět začnu z jiného konce.
Dnes jsme cestou do práce tankovali na našem obvyklém místě. Téměř vždycky tam kromě doplňování energie autu dotankovávám pohonné hmoty i já. Kafem. Jak jinak, že? Kdysi jsme tam pravidelně kupovávali i bagety, ale už drahnou dobu jsme na ně ani nevzdechli. Asi uvědomělé stravování, či?
Na kafe jsem neměla drobné, tak jsem si stoupla do fronty, aby mi pokladní rozměnila stovku. „Jasně, že na kafe,“ odtušila jsem na její tázavý pohled. S úsměvem mi rozměnila a já se odebrala ke dvěma automatům. Ten levý nabízel moje oblíbené kafe, hodím do něj třicet ká a….. Nic. Kelímek nesjel, stroj přestal příst. Koukám a tu nápis „Velké kelímky nejsou“. Mačkám tlačítko na vrácení peněz, ale kdeže….. Zkouším to podruhé, opět ani ťuk.
Tak jdu znova do fronty. Radši k té stejné pokladní. Mile se usměju a popíšu situaci. „Stroj mi právě sežral třicet korun, že není požadovaný sortiment a ani velký kelímek. Jak to vyřešíme?“
Tady musím…..
……Ještě nedávno bych to moc neuměla, čili znatelný posun v sebevzdělávání. Pidikrůček k pidikrůčku a sebejistá Helenka je na světě. Paní se zvedla, čipem otevřela stroj, zjistila mnooooho velkých kelímků, vyndala mi moje peníze a já si mohla na vedlejším automatu vybrat svoje kafe. Teď mě napadlo, „docela štěstí, že mají dva“. Mezitím přišel miláček, že doplnil nádrž, tu svoji se jal vyprázdnit. A co že tam tak dlouho dělám. No…..tak jsme si stoupli do fronty oba. Já potřetí. U jedné paní pokladní byla jen jedna paní, tak jsme si stoupli za ni…. Načež nás paní z dlouhé vedlejší fronty upozornila po vzoru Uršuly Klukové ze scének se Šimkem a Sobotou „Tady se to dělííííí!!“ A ať nepředbíháme. S úsměvem na tváři a optimistickým nadhledem jsme se tedy přesunuli do správné fronty. V tu chvíli jsem si uvědomila, že na tom, že se cítím jak královna ze Sáby, má velký až důležitý podíl moje dlouhá kolová originální sukně, šála s novou taškou v naprosto stejném vzoru z hrníčků s energií mého dědečka a tím pádem moje celkové naladění s vysokou vibrací. Dědečka jsem sice skoro neznala, ale dle fotografií to byl důstojný pán s obrovským milujícím srdcem a dle vyprávění mojí mámy uhlazovatel vyhrocených situací a vztahů. Prostě jsem se cítila v kramflecích.
Načež nás velmi rozesmálo, jak ta paní tadysetodělííí těsně před pokladnou zjistila, že si zapomněla peněženku v autě a odběhla.
Další cesta do práce pokračovala přes domluvenou schůzku v Otrokovicích. Pán nás pobavil, jak my jsme neviděli jeho, ale on nás ano, když nás navigoval do své kanceláře. Probrali jsme představy obou stran, vypili nabídnutou ledovou vodu, u které jsem mu vysvětlila, že u ledového pití úpí ledviny, což zvládl s naprostým klidem, když jsem mu navíc vysvětlila, že to nemám ze své hlavy, ale díky bývalé učitelce tai-či, přidala jsem pár postřehů, vyptala se na všechno možné a rande se dobralo svého konce. I na feng-šuej došlo. Pán nás vyprovodil ke dveřím a než jsme se rozloučili, řekl mi, že odteď už bude mít hezký den.
“To díky feng-šuej?“, odpověděla jsem otázkou.
„Díky VAŠÍ energii.“
No a jsem jasná.
Energetická nabíječka 😉
