Poté co k nám začali na balkón létat různí ptáci a ptáčci, jsme nakoupili ptačí zobání a začali se dít věci. Nalétávali až do oken a nejednou nás vystrašili. Bylo zajíma vé, že k nám létali i zajímavé druhy jako Brhlík lesní. Je krásný a nebál se.
Brhlík lesní je poměrně známý opeřenec, známý hlavně díky tomu, že po kmenech stromů šplhá i hlavou dolů. Současně je velice nápadný jednak tím, že se vyskytuje i v zahradách a parcích, tedy v blízkosti člověka, jednak tím, že je poměrně nápadně zbarvený. Shora je makově šedomodrý, přes oko má výrazný černý pruh a vespodu je červenohnědý. Sameček je tmavší, zejména pod křídly je ta červenohnědá úplně krvavá, samička je méně výrazně zbarvená.
S brhlíkem je kromě šplhání hlavou dolů spojena ještě jedna zajímavost. Většina ptáků jsou stavitelé, staví si hnízda, ale brhlík je vlastně mezi našimi opeřenci jakýsi zedník, nebo dokonce by se dalo říci betonář. Uzpůsobuje si totiž vletový otvor do dutiny, ať už je to budka nebo přirozená dutina ve stromě. Zalepuje ji bahnitou hmotou na požadovaný průměr, což je obrana proti vniknutí vetřelců do dutiny. Není to samozřejmě jenom vlastnost našeho brhlíka, jihoevropští brhlící staví takovýmto způsobem celá hnízda.
