Ženy v mé rodině byly po generace “držáky”. Vydržely sna d úplně vše. Život s alkoholikem. Despotou. Psychopatem. Manipulátorem. Násilníkem. Zvrhlíkem.
Už od mé pra pra , něžné pokolení našeho rodu přetrpělo mnoho ponižování, bití, nelásky. Žily s muži pro než, jejich život měl menší cenu než život husy na dvorku. Pomyslnou štafetu si předávaly statečně.Vždyť ony jsou dcerami Evy, jejiž chyba stála za vyhnáním z ráje. Ve jménu božím, snášely potupu od manželů. Věřily, že si trest zaslouží.
Pomyslný štafetový kolík se dostal i ke mě. Zprvu jsem jej přijala. Opakovala Osudy předchůdkyň. Nechala se sebou manipulovat, ve jménu lásky jsem se obětovala. Muže jsem se bála opustit. “Co by tomu řekly lidi.” a ” Děti musí mít oba rodiče.” “Kvůli dětem to vydržím.” No zkrátce úplně přesně jako Vilma, Marie, Antonie.
Taky si myslíte, že je to správné. DRŽET!!! Mé milované babičky a jejich matky porodily nejen dcery nesoucí jejich úděl. Ale i syny- kopie svých otců, kteří hlava nehlava bili a ponižovali své ženy.
Milé dámy dost. Vraťte toho “Černého Petra”. Neopakujte kalvárii ženského pokolení. Je jen na Vás, zda prožijete lepší život než ony. A v rukách máte i generace další.
