Pokud chápete, že sebepoznání je životně důležité, pak je také třeba porozumět tomu, že žádná filozofie, ani systém, ani žádná cesta nevede ke skutečnosti, ani k pravdě. Zvláště na poli myšlení a chápání je autorita něčím, co je nesmírně škodlivé a zhoubné. Lídři a tzv. vůdci ničí své stoupence a stoupenci zase své vůdce. Jen vy sami byste měli být sami sobě učitelem i žákem, a pochybovat o všem, co jste dosud přijali jako potřebné a cenné.
Když nemáte nikoho, za kým jít, cítíte se osamělí. Filozof Krišnamúrti nás nábádá k tomu, abychom byli osamělí a nebáli se toho. “Buďte osamělí! Proč se toho bojíte? Protože se ocitáte tváří v tvář sobě a shledáváte, že jste prázdní, otupělí, hloupí, nepěkní, zoufalí a plní vin – malí zakomplexovaní tvorové z druhé ruky? Podívejte se té pravdě do očí! Pozorujte ji, neodvracejte se od ní. Ve chvíli, kdy se odvrátíte, dostaví se strach.”
Při sebezkoumání se nemůžeme oddělit od zbytku světa… Všichni lidé se potýkají s běžnými každodenními problémy. Sebezkoumání neznamená neuroticky se uzavřít do sebe, protože mezi společenstvím a jednotlivcem není ve skutečnosti rozdíl. Naše vlastní Já obsahuje vědomí jak jednotlivce, tak celé společnosti. A my se musíme učit poznávat, jací jsme ve skutečnosti…
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pixabay
