Je nutné za každou cenu odpustit druhým, čeho se na nás napáchali nebo stačí, když to, co se stalo, prostě jen přijmeme jako fakt, skutečnost se vším, co kolem toho bylo? S veškerou bolestí, radostí, smutkem i vztekem. Potřebujeme k našemu šťastnému životu uznání druhých nebo stačí, když si vážíme sami sebe?
Klientka, říkejme jí Marta, je velmi vzdělaná, zodpovědná a úspěšná mladá žena. Má za sebou nádhernou kariéru, ve které se ji velice dařilo, ale teď se „něco“ pokazilo. Její klienti ji neplatí a dohadují se s ní o peníze. Neumí si říci o peníze za svou odvedenou práci. Odvede svou práci výborně, avšak vždy si najde kousek, se kterým není spokojená. Její vnitřní kritický hlas ji kárá za to, že malý kousek neodvedla v krvi a potu.
Marta má za sebou také několik nepodařených vztahů s muži. Vyhledává si podobné typy mužů a nejde jí do hlavy, jak je to možné. „Proč je kolem mě jen samý ubožák, který mě využívá a ždíme z peněz?“ Co nevidím, co mi chybí, proč se to opakuje, jak z toho ven?“
Martě velice záleží na tom, co si o ni druzí myslí a citově ji zraňuje, když to není zrovna něco pěkného a pozitivního….“ale vždyť já dělám všechno správně, tak moc pracuji a vycházím všem vstříc“.
Marta umí jen makat, protože to se od ní celý život očekávalo, protože tak byla nastavena a vychovaná. Protože přesně takové hodné holčičky přeci jsou. Jsou pracovité, svědomité, zodpovědné, vždy perfektně nalíčené, oblečené…prostě dokonalé, protože jedině tak, je budou mít ostatní rádi…protože jedině tak, je budou rodiče milovat.
Dnes je již dospělou ženou, avšak její vnitřní kritický hlas ji stále sráží na kolena……“nemakáš dost, nejsi dost dobrá“, „s podnikáním raději nezačínej, stejně ti to nevyjde, nikdy se ti nic nepovedlo“.
Kdo je ve skutečnosti nás vnitřní kritický hlas? Jsme to my, nebo ti, co nás vychovali a nejvíce ovlivnili?
Marta je zacyklena. Chce z toho ven. Chce se cítit volně a svobodně. Chce najít muže, který si ji bude vážit, a kterého bude obdivovat. Chce mít klienty, kteří ji budou platit. Chce najít sama sebe, své skutečné já.
Proč se snažíme být za každou cenu perfektní a dokonalí? Proč si dáváme cíle, které jsou náročné a jen velmi těžko dosažitelné. Když máme opravdu vytrvalost a tvrdě dřeme, cíle dosáhneme, ale již během cesty si plánujeme nový cíl, ještě hůře dosažitelný. Když však cíle nedosáhneme, pak se propadáme do melancholií a byť jsme ušli obrovský kus cesty a udělali jsme skvělou práci, tím maličkým, nepatrným kouskem se necháme zcela pohltit, plísníme se za drobný nedodělek a příště jsme na sebe ještě tvrdší a ještě více nároční.
Marta je na dobré cestě sebe poznání a pochopení důvodu, proč je tak zacyklena, kdo je její kritický hlas a proč ji tak sráží. Má však před sebou ještě hodně práce, aby pochopila, že to, jak byla vychována, nebylo v souladu s její duší. Že to, co se jí děje, souvisí s její sebe hodnotou a sebevědomím. Že cestou ven z její situace je přijetí jejího života a rodičů takových, jací byli a jsou.
A že jediným lékem na její duši je sebe láska.
